Jsem ráda, že už mám nějakou dobu odmaturováno.

„ Hrůzou z toho co jsem viděl, se mně chtělo zvracet.“ Řekl, se skoroslzami v očích můj bratranec. A to, se s úspěchem účastní různých matematických olympiád a soutěží. Bude rád, když bude mít za tři. A to je pro něho neakceptovatelné.

Já jsem z matematiky ani nematurovala. Vždycky jsem byla spíš na humanitní vědy a naštěstí jsme na střední škole tento k maturitě, pro mě nepochopitelný předmět, povinně neměla. Místo toho jsem si odmaturovala s němčinou – kein Problem.

Jelikož jsem, ale byla zaláskovaná jak blázen, šla jsem, přes mé dosavadní zkušenosti s matematikou, studovat ekonomii. Poučení? Přes týden to bez drahé polovičky vydržíte, takže si studujte, co chcete! Doteď mě bolí žaludek při vzpomínce, jak mně profesor volal k tabuli, abych mu předvedla své umění derivací – předvedla jsem mu, tak akorát úspěšné opsání zadání a za šíleného řevu, o tom že si v životě nespočítám ani účet, jsem se plížila zpátky do lavice. Jsou všichni matematici takový šikanátoři? Skončila jsem po prvním semestru.

K maturitě jsme se pilně připravovala, jako většina studentů (ano rodičové, i když to nepřiznají) až o svaťáku. Na chatce s kamarádkou, bez televize, bez civilizace, obchodu a lidí. Jen my, ovce a krávy. Za to ale 12 hodin denně. Nakonec jsem odmaturovala s vyznamenáním a většinu věcí, i když po 5 letech si pamatuji doteď.

Celé mé okolí maturovalo klasicky – každá škola po svém. Zdálo se mně samotné někdy, že by to někteří měli horší? Ani jednou. Kdo říká, že maturita je fraška kecá – je to pěkný hnus. Mají státní maturity takové pozitiva, jak se čekalo?  Proč to jen nemohlo zůstat při starém…trošku vyhozené peníze pane bývalý ministře. Zaměřte se spíše na kvalitu výuky studentů běehem celého školního roku. Ne jen na jeho konci.