10 otázek pro - Autorku.

Dobrý večer, potom co úspěšně i neúspěšně zpovídám své přátele, rodinu, okolí jsem musela otázky zodpovědět sama. Těžko někoho lákáte na rozhovor, když se před národem neprezentujete sam(a). V diskuzích se objevil otazník nad tím, zda lidé které figurují v mé zpodvědnici skutečně existují - ano, nejedná se o klam ani podvrh, až takovou představivost opravdu nemám. V dalším článku na toto téma nahradím otázku s Věcmi Veřejnými - nechceme si přece kazit večery :-) Pokud by jste mi chtěli pomoci a zodpovědět otázky, prosím napiště na email, budu ráda. Některé z odpovědí se líbí více některé méně - každý ale máme právo na svůj pohled na věc, za který se nechceme a nemusíme stydět. Každý jsem úplně jiný.

Co si vybavíte, když se řekne Sametová Revoluce?

Odpověď: Vybavím si Martu Kubišovou, Václava Havla a dav lidí. Měla jsem v tu dobu jeden rok, takže mé vzpomínky jsou veškeré žádné, ale znám to z vyprávění rodičů nebo televize, ze školy ani tak ne.

Co si vybavíte, když se řekne Česká republika?

Odpověď: Domov, krásu, ale taky věčnou šeď domů, když projíždím skrz.

Co si vybavíte, když se řekne vzdělání?

Odpověď: Roky života….donucení. Když si člověk uvědomí, že se vzdělávat sám od sebe chce, většinou už nemůže.

Co si vybavíte, když se řekne politika?

Odpověď: Nevím proč, ale vybaví se mi spíše obličeje. Klaus, Kalousek, Havel, Bárta. Je to něco co se snažím pochopit a stále nechápu. Přijde mi to jako samostatný svět, kde když se někdo dostane, drží se tam zuby nehty. Češi podle mě politiku vnímají hrozně negativně.

Co si vybavíte, když se řekne rodina?

Odpověď:  Důvěru, hluk a hlavně jistotu.

Co si vybavíte, když se řekne Praha?

Odpověď: Krása – město, kde jsem chtěla vždycky žít a stále nežiji. Když jsem cestovala po evropských městech, tak jsem si stále říkala, že Praha je stejně nejkrásnější. Navštívili mě přátelé z ciziny a okamžitě jsem věděla kam je vezmu, čím se pochlubím. Můžeme být hrdí, že máme takové město a měli by jsme se snažit jej dále rozvíjet a ne jen těžit z toho co tam už je.

Co si vybavíte, když se řekne Věci veřejné?

Odpověď: Pana Bártu, bohužel. Možná tam bylo pár lidí, kteří věřili tomu co hlásali, ale ten zbytek je smetl. Těch kauz je tolik, že už se ve všem ztrácím.

Co si vybavíte, když se řekne V. I. P?

Odpověď: Fotografy, večírky a žádné soukromí. Něco co možná vypadá úžasně, ale úžasné to podle mě není. Každý chce být chvilku sám, aby si zrekapituloval čím je sám pro sebe.

Co si vybavíte, když se řekne Budoucnost?

Odpověď: Nic. Budoucnost si utváříme sami a má budoucnost je pro mě stále nejistá.

Co si vybavíte, když se řekne Minulost?

Odpověď: I když jsem spokojená s tím co se událo, tak mě vždycky napadne něco, co jsem prošvihla, něco o co jsem se měla víc prát a něco co jsem měla zkusit. Minulost byla, poučila mě z chyb. Teď se zaměřme na přítomnost a budoucnost. To co se událo, už nezměníme.