S Igorem jsem chodila na gymnáziu do stejné třídy. Sedával v lavici za mnou a rozčiloval mě tím, že měl v jednom kuse natažené své dlouhé nohy pod mou židličkou. Jednak mně tím znemožňoval pohyb a navíc zásadně nenosil přezůvky, což jsem dost těžce nesla.
Jinak byl celkem fajn. Na rozdíl ode mě třeba ovládal deskriptivní geometrii a někdy mi pomáhal tak obětavě, že pak sám nestačil dokončit vlastní výkres a já měla nakonec lepší známku než on. Igor po maturitě nešel na vysokou školu a nastoupil ke kreslícímu prknu v jednom strojírenském podniku. Pár let jsme se potom neviděli a najednou ho potkám v naší ulici, jak vláčí nějaké krabice. Stěhovali se právě s manželkou do bytu, který byl jen kousek od mého. Zavzpomínali jsme na školu, na ponožky, ale Igora to moc nerozveselilo, protože měl plnou hlavu starostí. Podnik, ve kterém byl od školy, zanikl a on přišel o práci. Občas jsme se vzájemně navštěvovali, takže jsem se brzy dozvěděla, co v zoufalství vymyslel. Přes úřad práce se rozhodl rekvalifikovat na číšníka. Moc mu to nešlo, ale přesto kurz zdárně absolvoval a statečně si domluvil práci v cukrárně na náměstí. Vydržel tam přesně jeden den, necelý. Když mi pak zkroušeně vyprávěl, co se přihodilo, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo ho litovat. V kavárně bylo dopoledne jen pár lidí, takže Igor postával u vitríny se zákusky a nervózně si pohrával se zapalovačem v kapse. Jediné, co si v tu chvíli z celé rekvalifikace pamatoval bylo, že když si host vezme cigaretu, má být na blízku a úslužně mu připálit. Smůla, že si cigaretu vytáhl vousatý intelektuál s dlouhými kudrnatými vlasy. Viktor přiskočil, škrtnul a začaly se dít věci. Jak si hrál se zapalovačem, posunul ten malý seřizovací caplík k maximu, takže se neobjevil plamínek, ale obrovský plamen, kterým hostovi zapálil nejen cigaretu, ale i vlasy. V momentě měl ten člověk úplnou svatozář. Viktor zůstal zkoprnělý, ale naštěstí už běžel vrchní a bleskurychle nešťastníkovi zamotal hlavu do ubrusu, který strhnul z vedlejšího stolu. Touto příhodou začala a rovnou skončila Igorova číšnická kariéra. Do kavárny se už víckrát nevrátil a měl štěstí, že v té době ještě nebylo zvykem hned každého žalovat. Dnes už pracuje zase ve svém oboru a občas zavzpomínáme jak na ponožky, tak na chudáka intelektuála, kterého připravil o image.
