Svatební zvony zase nějak utichly

„Tak co, rozkvetla ti ta barborka? Bude svatba?“ Vlasta se jen ušklíbla. Naposledy jsem ji viděla právě na sv. Barboru, když jsem večer venčila psa. Šplhala po plotě, aby si ulomila tu nejnadějnější třešňovou větvičku.

Vlasta je už pár let vdova a letos bude slavit padesátiny. Syn žije v cizině a ona by ráda našla nového partnera. Je stále ještě pěkná, muži mají zájem, ale zatím byl každý, se kterým se seznámila, nějakým způsobem nepoužitelný. Jeden si rád přihnul, druhý především potřeboval vyřešit bydlení a ten třetí už zase nemoh´ - víte co. Zhruba před půldruhým rokem to však začalo vypadat nadějně. Vlasta úplně rozkvetla, v očích měla jiskřičky a na první pohled bylo vidět, že je zamilovaná. Nadšeně mi vyprávěla o Standovi, se kterým se seznámila, když měla nějaký problém s autem a on jí přeochotně pomohl. Byla jako studentka, když nedočkavě otvírala SMS zprávy, které přicházely každou chvíli. Jediný rozdíl byl v tom, že nejdříve musela najít brýle, aby si je vůbec mohla přečíst. Standa sice bydlel v jiném městě, ale jezdil často na návštěvy, a když spolu šli po ulici, velice jim to slušelo. Vypadala šťastně a já jí to moc přála. „Copak se stalo, Vlastičko?“ zeptala jsem se, když jsem najednou zaregistrovala její posmutnělý výraz. „Víš, já už si nejsem tak jistá, že je Standa ten pravý. A tolik jsem si to přála. Mám ho sice ráda a možná mi vadí prkotiny, ale…“ „Tak povídej,“ pobídla jsem ji. „Na Vánoce vůbec nepřijel, prý má moc práce. To se dá pochopit, má náročné zaměstnání, ale když se mě pak SMSkou zeptal, co bylo pod stromečkem, jestli jsem byla hodná, tak mi to přišlo docela líto. Hlavně proto, že jsem si s dárkem pro něj hodně lámala hlavu, aby se mu líbil. Do toho píše, že mě má rád. Raději jsem neodpověděla, aby to nebylo rovnou od plic. Představ si, že měl tu drzost a po dvou dnech mi začal uraženě vytýkat, že jsem mu neodpověděla, když se mě ptal, co jsem dostala.“ „A jak to bylo vloni, to už jste přece byli spolu, ne?“ „No právě, to bylo to samé. Nedostala jsem nic, a když na to přišla řeč, tak prohlásil, že nevěděl, že se od něj něco čeká. A já hloupá mu koupila parfém za dva tácky a luxusní pero. Nakonec jsem ho dala po svátcích bratrovi. Horší je, že jsem si z toho nevzala ponaučení.“ „Třeba jenom nemá rád Vánoce, takových znám víc.“ „To nebude ten případ. K narozeninám jsem dostala čokoládové bonbony s prošlým datem spotřeby a kindervajíčko.“ „No, moc si tě teda necení,“ rozesmála jsem se, "a jinak?" „Já právě nevím, co si o tom mám myslet. Když jsme spolu, tak je to fajn. Chová se galantně, je plný pěkných řečiček a komplimentů, pořád mě hladí… Jenže poslední dobou mám pocit, že jen proto, aby se mi dostal do kalhotek. Pak už vždycky hrozně pospíchá, protože má moc práce.“ „A mluvili jste o nějaké společné budoucnosti?“ „Já jsem to párkrát zkoušela, ale vždycky to nějak zamluví s tím, že se uvidí. „Vlasto, poslouchej, není ten tvůj skrblík nakonec ženatej?“ „Mě už to taky napadlo. K sobě mě ještě nepozval, vždycky se na něco vymluví. Do kina nebo do divadla taky nechce, až mi někdy připadá, že si ke mně přijede jako k čerpací stanici, natankuje si zdarma energii a zase zmizí. Co bys udělala?“ „Já bych ho okamžitě šoupla mezi odložené případy. Žena by nikdy neměla dávat muži víc, než kolik dostává. Když mu děláš, co mu na očích uvidíš, brzy si na to zvykne a bere to jako samozřejmost. Jako když ho obskakuje maminka a na oplátku nic nechce. A znáš přece moje oblíbené heslo – žena se musí chovat tak, aby měl muž pocit, že je pro něj nejvyšší výhrou v loterii. Ty jsi teď pro něj spíš jako lednička, ve které najde vždycky něco dobrého. A už jsi viděla chlapa, který by byl zamilovaný do ledničky? To by na ní musel být obrovský zámek, aby se o ni začal zajímat. Oni už jsou takoví – chtějí to, co je nedostupné, o co musejí bojovat nebo co se jim někdo snaží vzít. Pak se můžou přetrhnout.“ „Asi máš pravdu, je to moje chyba, pokusím se změnit přístup, a pokud to nepomůže, změním účes, šatník a chlapa. Třeba už to konečně vyjde. A když ne, taky dobře, na dovolenou pojedu stejně raději s kamarádkou,“ zhluboka se nadechla, protáhla se jako gazela a vymazala v mobilu všechny doručené zprávy, kterými se přes svátky zbytečně trýznila.