Roztomilé babičky

Jedno známé rčení tvrdí, že PES JE JEDNOU ŠTĚNĚTEM, ČLOVĚK DVAKRÁT DÍTĚTEM. Dvě babičky, o kterých vám teď chci napsat, mi připomínají dvě malé holčičky, které si důležitě vezou nazdobené kočárky s panenkami. Rozdíl je v tom, že babičky tlačí opravdové „golfáky“ a na nich si každá veze svého jorkšírka.

Vídávám je často, protože jejich odpolední trasa vede kolem našeho domu. Na travnatém pásu pejsánci cupitají, ale jakmile se přiblíží k silnici, sami si vyskočí do kočárků a vezou se. Další úsek cesty k zahrádkám, kam mají staré dámy namířeno, totiž vede po dost frekventované silnici bez chodníku. Je to rozhodně rychlejší a bezpečnější, než se tam motat s pejsky na vodítku. Navíc se na kočárky dají zavěsit tašky a samozřejmě jim také slouží i jako opora při chůzi. Babičky jsou milé, usměvavé a povídavé. Občas je potkávám i při venčení naší psice stejné značky, a to se k nim moc ráda na chvilku přidám. Zajímalo mě, jak je to vlastně s těmi kočárky napadlo a postupně jsem se dozvěděla celou historii přátelství tohoto roztomilého čtyřlístku. Jsou to sousedky, které se znají od mládí. Obě se vdaly a vychovaly děti, potom pomáhaly s vnoučaty, ale jednoho dne se všechny děti odstěhovaly a přijíždějí jen jednou za čas na návštěvu. Potom postupně ovdověly a zůstaly úplně samy. Tedy jedna babička ne tak úplně, protože měla pejska. Ten však už byl starý, nemocný a špatně se mu dýchalo. Dokázal ujít už jen malý kousek cesty, takže jeho panička vzala kočárek po vnoučeti, a když už nemohl dál, tak ho vezla. Když pejsek pošel, věnovala nesmírné úsilí tomu, aby našla nového, který by vypadal jako kopie toho původního. Nakonec našla, a dokonce dva. Nabídla sousedce, aby si taky pořídila jorkšírka, že by potom mohly chodit na procházky spolu – a už to bylo. Kočárky se osvědčily i u zdravých pejsků, a když jsem je viděla naposledy z balkonu, měly obě babičky zářivě červené mikiny a oba pejsci stejné červené bundičky. Volala jsem na ně, jak vypadají úžasně a že si je příště musím určitě vyfotit. Někteří lidé si klepou na čelo, ale já vidím, jak babičkám prospívá každodenní velká společná procházka a díky svým malým kamarádům, o které vzorně pečují, nemají čas sedět a chmuřit. Spoustě osamělých lidí bych mazlící zvířátka nejraději nechala předepisovat rovnou v ordinaci, protože by jim svou bezpodmínečnou láskou vyplnila velký kus prázdného místa.