Dcera se trápila nad slohovou prací, jejíž téma znělo „Proč lžu“. Když už ji nic nenapadalo, přišla za mnou pro radu.
„Mami, nechceš mi to napsat?“
„Copak já vím, proč mi lžeš?“ rýpla jsem si. Protočila oči a já se omluvně usmála: „To asi nepůjde, protože bych musela psát o tom, proč nelžu.“ Pak jsme spolu dlouho debatovaly o lži a o lhaní. Nakonec měla tolik materiálu, že jí ani papír nestačil. Ráda bych se o některé skutečnosti, myšlenky a vzpomínky, podělila i s Vámi. Když jsem byla dítětem, které začínalo pomalu vystrkovat růžky, tak mi maminka vždycky říkala, že na každou lež se dříve nebo později přijde a všechno je potom horší. Párkrát se to vyplnilo a já dostala mazec. Když mi později nějaká malá lež prošla, stejně jsem byla pořád ve střehu, kdy se na ni přijde, takže jsem se raději nakonec přiznala sama, abych měla na dušičce klid. Tím pádem se mámina teorie opět potvrdila. Psychologové se domnívali, že záměrného klamání jsou schopny děti kolem čtyř let. Zkoušejí používat různé strategie, kterými se snaží dosáhnout svého cíle. Poslední výzkumy však ukázaly, že již dítě ve věku dva a půl roku dokáže velmi rozmanitě a složitě podvádět. Kolem šestého roku již začínají děti vědět, jak lhaní a podvádění zastírat. Začínají chápat některé nuance neverbální komunikace. Čím jsou starší, tím jsou lepší. Když moje druhá dcera nastoupila do základní školy, objevilo se u ní něco, čemu se říká bájná lhavost. U dospělých je to přímo psychiatrická diagnóza, ale za tímhle byla naštěstí jen bujná fantazie. Přesvědčila například paní učitelku, že doma chováme slona. Popisovala spoustu detailů a s úplnou samozřejmostí učitelku pozvala, ať se na něj přijde podívat, že ho každý den chodíme venčit do Tyršáku. Ta nebožačka zřejmě usoudila, že jsme cirkusáci a na třídní schůzce se mě na slona opatrně zeptala. Mně připadá lhaní velmi nepohodlné. Mluvím se spoustou lidí, a copak bych si pamatovala, co jsem komu nalhala? Dost na tom, že často, když člověk řekne čistou pravdu, tak mu stejně nikdo nevěří. Když o něčem nechci mluvit, tak to řeknu rovnou nebo na otázku zareaguji svým oblíbeným: „A proč to chceš vědět?“ Definice lži říká, že je typem klamu, který má formu nepravdivého výroku se záměrem oklamat druhé za účelem získání nějaké výhody či vyhnutí se trestu. „Zdravím, páni politici a další podvodníci!“ Tihle profesionální lháři to však také nemají jednoduché. Kdo chce úspěšně lhát, musí si hlídat plynulost řeči a signály obličeje i těla. Neuhýbat pohledem, neošívat se, nepřestávat mrkat atd. Přesto se některé reakce ovlivnit nedají. Jsou to například rozšířené zorničky nebo zblednutí pokožky. A pozor!!! Znala jsem jednoho, jmenoval se Pinochio, kterému začal nekontrolovatelně růst nos pokaždé, když lhal.
