Mám velkou radost ze všech čtenářů, kteří se ke mně po sobotní výzvě přidali a napsali mi e-mail. Je to logické, že e-mail, protože nepříjemná reakce v diskusi by mohla snadno pohřbít dobrý úmysl. Tentokrát se však musím diskutujících zastat, protože na článek většinou reagovali pozitivně, dělili se o své zkušenosti a vyjadřovali podporu.
Kdo neví o čem je řeč, může se podívat na můj předešlý článek nebo na: http://kobosilova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=248173&bk=34280 A nyní už k tomu, jak jsem první den zvládla já, a vy to dnes určitě dokážete také. Oproti mnohým z vás mám výhodu, že jsem si už před časem odvykla kouřit ráno a dopoledne. Vděčím za to svému nekuřáckému pracovišti, protože mi připadá ponižující vybíhat v pracovní době z kanceláře a někde venku za rožkem se krčit s cigaretou. Ovšem odpoledne a hlavně večer jsem vždycky všechno úspěšně dohnala. Vlastně jsem byla nekuřačkou už dlouho každé ráno, když jsem se prokašlávala do nového dne a přesvědčovala se, že už si nezapálím. V poledne jsem to tak jasně neviděla a odpoledne, když se muž zeptal, jestli si jdeme zapálit, tak už jsem mazala.Tentokrát mě naštěstí nikam nelákal, protože ho ještě neopustil úporný kašel a nezapálil si už od pátku. Poprvé si tělo řeklo o svou dávku nikotinu kolem čtvrté odpoledne. Jen tak lehce. Odpovídala jsem na vaše e-maily a předstírala, že si ho vůbec nevšímám, i když to na mě zkoušelo v pravidelných, asi hodinových intervalech. Je důležité, abychom byli na tyto chvilky připraveni a uměli si s nimi poradit. Jsou poměrně krátké a brzy odezní. Mně pomáhá například pití studené neperlivé vody po malých doušcích. Doporučuje se dýchání zhluboka, ale to se mi hned začne točit hlava. Lépe se mi osvědčilo dechové cvičení, které někdy používají herci proti trémě – hluboký nádech, dva prsty přiložit na dolní konec hrudní kosti (nad žaludek), lehce stlačovat a do rytmu pomocí syčení trhaně vyfukovat vzduch co nejdéle. Také je fajn něco „pozobávat“, ale protože určitě nikdo z nás nechce přibrat, tak musíme vybírat. Kousky zeleniny nebo sušeného ovoce jsou ideální. Kolem sedmé večer se pokušení ozvalo silněji. Šla jsem vyvenčit psa a vybrala jsem si trasu, která je do největšího kopce. Samozřejmě schválně, abych si uvědomila, v jakém stavu jsou moje plíce. Bude to takový můj testovací kopec. Teď se dusím v první třetině, tak jsem zvědavá, jaký to bude rozdíl třeba za tři měsíce. Můj muž se mi smál, že jsem tak nalitá tou vodou, že díky neustálým cestám na toaletu nemám ani čas myslet na cigáro. Něco na tom je. Každopádně jsem nekuřáckou neděli přežila bez větších potíží. A co se stalo po prvním dni s mým organismem? Lépe se okysličil, protože se hladina oxidu uhelnatého v krvi vrátila do normálu. To ovšem nepoznáte. Někomu možná připadá, že lepší cestou k odvykání je postupné snižování počtu vykouřených cigaret. Není to pravda. Je třeba přestat najednou, protože pokud nebude z těla eliminováno 70% nikotinu, ta největší chuť vás nepřejde. Při postupném přestávání se nikotin stále dodává a situace je ještě obtížnější. Autor knihy „Jak se zbavit závislosti na tabáku“, Francouz Bruno Comby, použil v této souvislosti výstižný příklad. Když prý se kupírují některým psům ocasy, stejně tak existují dvě metody, jako když přestáváte kouřit: useknout ocas jednou pro vždy, nebo ho usekávat každý den kousek. V tomhle já vidím problém všech možných nikotinových náhražek. I zde jsou však výjimky. Pokud se léčíte se srdcem, je třeba přestávat postupně několik dní a pokud máte nervové problémy, které se léčí neuroleptiky, je nezbytná konzultace s lékařem. Přeji úspěšný první den bez cigarety a napište mi, jak to jde.
