Zazvonil budík. Jako obvykle jsem ho stisknutím tlačítka přemluvila, aby mi dal ještě deset minut. Vzápětí jsem se ocitla v interieru panelákového bytu, ve kterém jsem v dětství žila se svými rodiči. Ti tam naštěstí nebyli, protože jinak bych asi slastně neoddychovala po nádherném milování s mužem, který mě ještě držel pevně v náručí.
Byl večer a já si v tu chvíli s hrůzou uvědomila, že milenec musí rychle pryč, protože se každou chvíli vrátí manžel. Vystrkala jsem ho z postele a on se mi pořád dokola omlouval, že nemohl přijít dřív, protože se zdržel v práci. „Nevadí, hlavně už prosím tě jdi, nebo bude průšvih!“ „Jen se opláchnu a jsem pryč,“ řekl a zmizel v koupelně. Vyhlédla jsem oknem na velké ztemnělé parkoviště. Najednou začala přijíždět auta a z nich vystupovala spousta lidí, kteří si dávali na záda vysoké batohy. Zřejmě přijeli z dovolené, usoudila jsem a snažila jsem se v tom zmatku zjistit, jestli už náhodou nepřijel i můj muž. Nedalo se to poznat a mě zachvátila panika. Koupelna byla ještě zamčená a bylo v ní ticho. Co tam proboha dělá tak dlouho? To tam usnul nebo po tom výkonu zkolaboval? „Lásko, pospěš!“ bušila jsem zoufale na dveře a běžela znovu k oknu. Cestou jsem na konferenčním stolku uviděla klec s naším papouškem, která tam před tím nebyla. Ta klec byla nějaká větší, náš Jeník seděl na podlážce a na bidélku byl jakýsi cizí barevný pták. Když jsem se přiblížila, abych si ho prohlédla, tak otevřel zobák, který se začal protahovat a najednou byl plný zubů. Strašně jsem se lekla a… a zazvonil budík. Prudce jsem se posadila a chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Na vedlejším polštáři spokojeně oddychovala hlava mého muže a vedle ní jorkšíří hlavička. Byl na ně roztomilý pohled. Budík jsem dál raději nepřemlouvala a vyskočila z postele. Sen jsem pustila z hlavy, jen cestou autem do práce jsem se marně snažila vybavit podobu toho milence. Kdo to kruci byl? Když jsem si otevřela na počítači outlook, jako první zprávu jsem měla pozdrav od svého známého, který mi v příloze poslal snář ( Velkoobsažný příruční snář od Věry Kubištové – Škochové). Přišlo mi to zvláštní, protože jsem žádný snář neměla v rukou dlouhá léta a po tom dnešním ranním hororovém snu je najednou přede mnou. Tak jdu hledat, a jsem zvědavá, jestli se dozvím něco jiného, než že už mi z těch chlapů hrabe. Pokud máte zájem, také vám ho pošlu (snář – nikoliv milence).
