Loupež v mrazáku

Můj muž tvrdí, že se mu sny nezdají. Tomu nevěřím, jen si je nepamatuje. Taky říká, že prý si v noci dost „pokecám“ , ale já se tvářím, že to určitě nemůže být pravda. Dobře však vím, že je. Kolikrát se zvukem svého vlastního hlasu probudím. To, když se mi někdo zdá, já s ním v tom snu mluvím a odpovídám mu doopravdy. Představte si, že někdy i křičím, jako tenkrát, když u nás paní Věra kradla.

Je to paní z ulice, ale známe se jen letmo. Udržuje si image vzorné manželky, matky a hospodyňky, je vždy decentní a kultivovaná, ale z mého pohledu trošku „studený čumák“. Naše konverzace nikdy nevedla dál, než k několika společenským větám. Tahle dáma se najednou v mém snu plíží v noci naší kuchyní směrem k ledničce, opatrně otvírá a v kuželu světla vidím, jak si láduje do tašky sáčky s mraženými houbami. Doufala jsem, že tam aspoň jeden pytlík nechá, protože to byly takové ty dobré, podušené na cibulce, do kterých se pak jen rozklepne pár vajíček a je skvělá smaženice. Nenechala. Necítila jsem vztek, jen jsem byla zaskočená a smutná, že už nebude naše oblíbená dobrota. Taky mi vrtalo hlavou, proč neřekla, vždyť bych jí klidně dala. Sen však pokračoval. V tom pokračování šla paní Věra na návštěvu k mé přítelkyni Janě. Už ve dveřích hlásila, že jí přinesla něco moc dobrého. Pak začala z tašky vytahovat ty moje houby. Já tam v tom snu byla taky a tohle mě vážně naštvalo. Nejenže mi ukradla houby, ale ještě se s nimi chce vlichotit mé kamarádce? Spravedlivě jsem se rozčilila a vynadala jí. Řvala jsem tak, že mě ten kravál probudil. Na tom snu by nebylo nic zvláštního, jindy se mi zdávají úplné filmy, jenže byl tak strašně živý, že na ten pocit nemůžu zapomenout. Zdál se mi už před dvěma lety, ale kdykoliv potkám paní Věru, tak si na něj vzpomenu. Nedávno získala důležitou funkci v zastupitelstvu našeho města, ale uznejte, copak můžu důvěřovat ženské, která krade houby z mrazáku?