Letos mám splněno - přijdu do nebe

Tohle cynické konstatování ve mně vyvolal trošku sladkobolný článek paní Šaškové, který tento týden uveřejnila pod názvem Řetízek pro štěstí. Je samozřejmě pěkné, že každý rok koupí dárek jednomu dítěti z dětského domova, ale pojďme se nad tím společně trošku zamyslet.

Ono je tak příjemné dojímat se před Stromem splněných přání a zakoupením dárečku kolem sebe rozsvítit sebeposvěcující svatozář ctnosti. Obrázek rozzářených dětských obličejů se k těm Vánocům tak hezky hodí. Mnohem více, než představa nemocných a umírajících, ale hlavně těch, kteří žijí na samé hranici chudoby a ještě se to snaží nějak sami „ustát“. I když tentokrát vynecháme alkoholiky, gamblery a lidi postižené dalšími závislostmi, jejich počet se dramaticky zvyšuje. Co tím chci vlastně říci? Že o děti z dětských domovů je státem materiálně velmi dobře postaráno a dárkem jim nenahradíte to, co jim chybí. Naopak kolem nás žije mnoho dětí, kterým rodiče nemohou poskytnout ani zdaleka takový komfort. Když zaplatí za bydlení, většinou už jim moc nezůstane a není výjimkou, že se jejich jídelníček často skládá například z rohlíků a vody vylepšené trochou sirupu a podobných výživných lahůdek. O nějakých výletech, školách v přírodě a podobných aktivitách si mohou nechat jen zdát. Rodiče na ně prostě nemají. Pod stromeček dostanou zpravidla to, co nejvíce potřebují, a co by se stejně muselo bezpodmínečně pořídit. To znamená boty, zimní bundu apod. Stejně bídně je na tom mnoho důchodců, kteří zůstali sami. Pokusme se najít způsob, jak jim pomoci tak, aby je to neurazilo, ale potěšilo. Těžko můžete cizímu dítěti na ulici dávat dárek – pravděpodobně by to vypadalo, že jste úchyl. Nejdůležitější je, abychom vnímali svoje okolí, nechodili s klapkami na očích a komunikovali s lidmi. Pořád, ne pouze o Vánocích. Například v Tišnově se v takových situacích lidé obracejí na zastupitele města. Upozorní, že někdo potřebuje například zimní oblečení pro dvouletou holčičku. Požadavek přijde na nástěnku a kdo může, pomůže. A hlavně – funguje to, jak mi před dvěma dny potvrdil místostarosta města. A ještě jedna důležitá věc. Ono to teď vypadá, že nepřeji pomoc dětským domovům – ale to není vůbec pravda. Pouze si myslím, že by měla přicházet v jiné formě. Nedávno na tohle téma hovořil pan děkan Zbigniew Czendlik z Lanškrouna. Ten vidí cestu hlavně ve vzdělávání. Děti z domovů mají často problémy s prospěchem ve škole, tak co jim třeba zaplatit učitele nebo studenty, kteří by je doučovali? Nebo lektory nějakých kurzů. Já vím, to už je více peněz, ale jde se domluvit s kolegy v kanceláři nebo v dílně. Také pro děti můžete uspořádat nějakou aktivitu, pokud máte možnost. Nejlepší je do domova zavolat a případně si dohodnout návštěvu. Jakmile nasajete atmosféru a popovídáte si s dětmi, tak uvidíte, že se najednou objeví plno inspirace, i když zrovna nebudou Vánoce. Přeji hodně nápadů a energie všem laskavým lidem, kteří nemyslí jen na sebe.