vykřikoval Jan Saudek do světa ze stanice Radiožurnál, kde byl minulý týden hostem. Trochu mě to zarazilo, protože o Milanu Knížákovi nebyla v rozhovoru vůbec řeč. Ani před tímto jedovým šípem, ani po něm.
Jan Saudek pouze fantazíroval o tom, že kdyby o něm byl natočen film, rád by z něj vyšel jako lidový hrdina. V poslední době se totiž tento umělec cítí velmi nedoceněn. Obdivuji Saudka jako skvělého fotografa a jeho „Muž s novorozencem“ mi dokonce dlouho visel na zdi, ale je to obrovský pozér, a vůbec bych nepochybovala o tom, kdo z nich dvou je větší kašpar. Také Knížák však v minulosti využil kdejaké příležitosti, aby to Saudkovi natřel. V tomhle si mohou podat ruku. Tušila jsem, že vzájemná nenávist má kořeny v době, kdy se paní Saudková změnila v paní Knížákovou, ale vzhledem k tomu, že už je to desítky let, předpokládala jsem, že už se umoudřili. Milana Knížáka a jeho ženu Marii jsem poznala v době, kdy byl rektorem AVU. Jsou to velmi milí a kultivovaní lidé. Pečlivě opatruji kresbu, kterou mi tehdy věnoval. Je zvláštní, že člověku většinou v paměti utkví zdánlivě nepodstatné detaily. Třeba ten, že v jejich pražském bytě nebyla sedací souprava, ale jen židle. Krásné umělecké a designové, ale některé lehce nepohodlné. Prý proto, aby člověk nehnípal v křesle u televize, ale byl aktivní. Paní Marii mám ve vzpomínkách elegantně oblečenou, s kloboukem na hlavě a nepřetržitě pózující. Myslím tím, že i když jsme byli někde v ústraní, zaujímala postoje a pozice, jako kdyby bylo kolem plno fotografů. Do třetice přidám ještě jednu vzpomínku. To tehdy jel můj manžel s Milanem Knížákem na služební cestu do Milána, odkud mi přivezl překrásnou soupravu spodního prádla, která mi padla jako ulitá. Chválila jsem ho, jak mě má skvěle „v oku“, ale on jen utrousil: „To já ne, to Knížák.“ Podle mého názoru byl Milan Knížák i velmi dobrým ředitelem NG. Ono asi není v principu úplně šťastné jmenovat umělce do takové funkce. Je to něco podobného, jako kdyby měl být Picasso ředitelem Louveru. Ti, kteří na něj nejvíce plivali, však už možná mění názor, když vidí, jak si NG v současné době vede. V pátek ráno byl hostem Impulsových opět Jan Saudek. Nastražila jsem uši a za chvíli jsem mezi lehce oplzlými odpověďmi uslyšela: „Starej Knížák mi vnikl do bytu a vyházel obrazy.“ Opět bez dalších souvislostí. Nedalo mi to a poslala jsem do vysílání dotaz, zda by mi pan Saudek prozradil, proč v každém rozhovoru šlehá po Milanu Knížákovi. Odpověděl mi zhruba takto: “Knížák se nastěhoval do našeho paneláku, a když jsem zazvonil u dveří svého bytu, otevřel mi on. Rozbil jsem mu nos. Když jsem vyšel ven, celý od krve, tak si lidé mysleli, že jsem dostal nakládačku, ale to není pravda. Já jsem ho zmlátil. Manželku už jsem tehdy nechtěl, ale vadilo mi, že mám živořit ve sklepě a on se roztahuje v mém bytě.“ Takže je v tom přece jen ženská. Musela být úžasná, když spolu sokové válčí ještě v důchodovém věku.
