„Jestli to praskne, máma mě zabije.“

„V to pevně doufám,“ konstatovala jsem, když mi kamarádčin čtrnáctiletý synek vylíčil, co se přihodilo. Stál přede mnou celý přiškrcený tušením, že zemře mladý. Bylo to dost pravděpodobné, protože mu utekl velký chlupatý pavouk.

Jeho matka totiž, stejně jako já, trpí poctivou arachnofobií, což je abnormální strach z pavouků. Nebojím se, že mě kousne, ale umírám hnusem při představě, že kdyby po mně lezl a já ho chtěla shodit, tak by se mohl „rozplíznout“. Tyhle pocity ve mně vzbuzují však pouze exempláře s tlustým tělem. Markéta je na tom mnohem hůř. I když spatří obyčejnou johanu, potácí se v tu ránu mezi infarktem, hysterickým záchvatem a mozkovou příhodou. Vlastík přemlouval mámu aspoň dva roky, aby si mohl pořídit vytouženého sklípkana. Statečně se bránila, ale nakonec ji s tatínkovou pomocí uprosil. Půl roku bylo všechno v pohodě, pavouk si spokojeně bydlel s hochem v pokojíku, ale dnes bylo najednou terárium prázdné. „Jak se to mohlo stát? Hledal jsi pořádně?“ „Jasně, ale vůbec nikde není. Možná jsem špatně dovřel víko, když jsem ho krmil, já fakt nevím. Když máma zjistí, že tam není, tak se zblázní a táta mě pak profackuje oknem a nakonec zadupe do země.“ „Nepřeháněj, tak strašné to nebude.“ „Prosím tě, teto, můžeš mi půjčit čtyři stovky, já koupím druhého a dám ho tam, ať máma nic nepozná. Když přijde z práce, tak vždycky nejdřív kontroluje, jestli je pavouk na svém místě.“ „Blázníš? Co když na ni ten první jukne třeba někde v kuchyni?“ „Možná utekl ven, bylo pootevřené okno.“ „A možná také ne.“ „Teto, prosííím!“ Vlastíka mi bylo líto a peníze jsem mu nakonec půjčila, i když jsem s tímto řešením vůbec nesouhlasila. Protože však znám Markétu, přiznání by pravděpodobně neustála v plném duševním zdraví. Musel mi ovšem slíbit, že o pavoukovi řekne tatínkovi, jakmile se za dva dny vrátí z cest. Už je to měsíc a první pavouk se neukázal. Možná se opravdu vydal na dobrodružnou výpravu oknem, ale když jsem u nich byla na návštěvě, měla jsem celou dobu dušičku skrčenou strachem a sledovala jsem ostražitě všechny škvíry. Co kdyby náhodou…