Je vnouče babičce drahé?

Reakce čtenářů na můj článek Babičky – ohrožený druh, který jsem psala minulý týden, mě inspiroval k návratu k tomuto tématu. Ozvala se spousta milujících babiček a taky těch „v očekávání“, které už se na vnoučátka moc těší. Příspěvek, který mě obzvlášť zaujal, zněl takto: „Dítě je drahé a problém je v tom, že se to v poslední době nějak posunulo od NÁM DRAHÉ k PRO NÁS MOC DRAHÉ.“

Ono to přece není jen o penězích. Moje maminka nikdy neměla na rozhazování, přesto ji vnučky milují a nedají na babičku dopustit. Ne pro drahé věci, ale proto, že se o ně zajímala a věnovala se jim. Tím pádem si většinou s dárkem věděla rady. Proč nakupovat drahé nesmysly, když třeba stačilo na sousedním statku domluvit projížďku na koních ve sněhu. Na tento originální vánoční dárek vzpomínají dcery dodnes. A nejen ony. Byla jsem tam tehdy s nimi a nezapomenu na to horké koňské tělo, které hřálo jako kamínka a všude kolem se třpytil sníh… Navíc to nebolelo, když sebou někdo žuchnul. Taky s sebou naši brali holky na dovolenou, aspoň pokud byly menší. Pěkně na střídačku, každý rok jednu a samozřejmě využívali akce „dítě do x let zdarma“. Ve svém okolí mám jedny prarodiče, kteří jsou pro mě odstrašujícím případem. Mají tři děti a šest vnoučat. Rozhodně netrpí nouzí, ale všechno je přepočteno na peníze a mají svůj obálkový systém. Ať je to dítě nebo dospělý , každý dostane k svátku v obálce dvě stovky, k narozeninám a k Vánocům pětistovku a ke kulatinám tisícovku. Nikdy nezapomenou, ale pouze neosobním způsobem předají v ten správný den obálku a předpokládám, že si pak doma s úlevou odfajfkují položku v seznamu. Nevědí, do které třídy vnoučata chodí, jak se učí, čím by chtěli být, co je zajímá, po čem touží, co je souží… Na společné dovolené nikdy nebyli, dokonce nevzali žádné z dětí třeba do ZOO. Společné zážitky jsou na nule a proto ani děti k nim nemají žádný vztah. To já už se vnoučátek nemůžu dočkat, i když dcery mají ještě spoustu času. Stýská se mi totiž po době, kdy byly malé a vodila jsem je třeba do cirkusu, to úplně pištěly nadšením. Nedávno k nám jeden přijel, tak jsem chvilku nostalgicky vzpomínala a pak jsem si šla půjčit dítě k sousedům.

Autor: Mia Kobosilová | úterý 3.5.2011 13:24 | karma článku: 36,16 | přečteno: 6442x
  • Další články autora

Mia Kobosilová

Milý zloději!

9.11.2015 v 17:33 | Karma: 22,94

Mia Kobosilová

Neviděly jsme se tři Vlasty

17.11.2014 v 17:09 | Karma: 13,33