Většina normálních chlapů nesnáší nákupy, obzvláště ty velké. Samozřejmě existují výjimky, ale těmi pány, kteří potřebují v koupelně a ve skříni dvakrát tolik místa než já, se pro dnešek zabývat nebudu.
Ani já nejsem z těch, které si jdou za odměnu nebo pro zlepšení nálady „zanakupovat“. Naopak. Tahle činnost mě většinou spolehlivě otráví, a pokud nekoupím v prvním obchodě to, co jsem potřebovala, zpravidla to okamžitě potřebovat přestávám. Jenže co naplat, jíst se musí a nákup potravin se odkládat nedá, zejména pokud máte děti a už není do čeho „zobákem klofnout“. Běžné nákupy zvládám cestou ze zaměstnání, ale aspoň jednou za měsíc to chce větší akci. Můj muž sice uznává, že nemohu potravu lovit pořád jen sama, ale otrávenému výrazu při zmínce o velkém nákupu se většinou neubrání. Mívám napsaný seznam a jezdíváme do stejného hypermarketu. Aspoň vím, co kde najdu a nemusím se zdržovat hledáním kdejakého nesmyslu. I tak se mu zdá, že mi to trvá moc dlouho a znechuceně visí na vozíku. Když se snažím vyluštit z etikety aspoň datum spotřeby, obrací oči v sloup a mizí mezi regály. Baví se tím, že ho pak se zbožím v náručí nemůžu najít. Ze všeho nejvíc mému muži leze na nervy, že mám u pokladny tendenci třídit zboží do tašek. Podle něj je to úchylka, ale já zase nesnáším jogurty rozmašírované aviváží. Takhle to prostě nefunguje a nakyslou náladu pak máme oba. No jo, ale co vymyslet, když k nám ještě nedorazily ty koutky na odkládání manželů, jako mají ve světě. Fungují stejně jako ty pro děti, jen v nich nejsou barevné balónky a místo pohádek kralují na velké obrazovce sportovní kanály. Tam pánové tráví čas v družné zábavě s možností občerstvení, dámy mezitím v klidu nakupují a oni pak mají dostatek energie k tomu, aby si s nákladem (a s účtem) poradili. Pak jsem na to vyzrála. Začala jsem psát seznamy dva, protože chlapa nebaví jen tlačit vozík a je třeba ho zapojit. Na tom jeho jsou položky, které zná a nemusí přemýšlet, co vybrat. Tedy kromě vína, které mu připisuji na seznam jako bonus s příslibem krásného večera. Vím, že si dá na výběru záležet a já tak získám víc času na svou část nákupu. Do nonstop otevřeného hypermarketu jezdíme až pozdě večer, kdy už tam skoro nikdo není, ale tak, abychom ještě stihli dobré cappuccino, než zavřou kavárny. Potom vyrazíme každý se svým vozíkem a se svým seznamem. Za chvíli se sejdeme u pokladny a je splněno. Spokojenost je na obou stranách a před námi ještě to skvěle vybrané víno.
