Jájové, odkloňovači , plačky a kulometi

Ráda mluvím s lidmi. Zajímají mě jejich příběhy a jsem velmi pozorná posluchačka. Když můžu, pomůžu. Někdy i tím, že si vezmu k ruce svou oblíbenou terapeutickou pomůcku, kterou jsou pro mě mariášové karty. Zábavnou formou klienta nasměrují, aby se podíval na problémy i z jiných úhlů, než z jakých je viděl doposud. Nejsou v tom žádné čáry, ale pouze zkušenost, empatie a samozřejmě znalosti z oblasti psychologie.

Ráda také lidi pozoruji a ve větší společnosti často vnímám, jak málo jsou schopni si vzájemně naslouchat. Jen tak cvičně jsem si pojmenovala několik skupin těchto osob, které vlastně nikdy nezajímáte. Jednoduše vám je teď představím a vsadím se, že do nich neomylně zařadíte postavy ze svého okolí. JÁJOVÉ mají všechno lepší, větší, důležitější atd. Když se zmíníte, že vás včera na houbách něco štíplo a udělal se červený flek, Jája vám okamžitě vyjmenuje, kde všude měl za celý život strašlivé štípance a jak jeho soused málem přišel po bodnutí včelou o život. Cokoliv řeknete, to je pro něj téma na předlouhý monolog. Většinou už se ke slovu nedostanete, a když ano, tak máte strach něco říci, aby se to nespustilo znova. ODKLOŇOVAČI zase ihned mění směr hovoru. Když se jich sejde několik, odklony se násobí. Rozhovor pak může probíhat třeba následovně: „O víkendu jsem na chalupě naučila našeho psa skvělý trik s míčkem,“ povídá žena. „Na té krásné chalupě v Kadově?“ ptá se první muž. „Ano, tcháni už nám ji přepsali,“ odpovídá žena. „A už máte opravenou tu střechu?“ zajímá prvního muže. „Četl jsem, že na Islandu má každý dům střechu jiné barvy,“ vloží se druhý muž. „Někdy bych se tam chtěl podívat, ale když na ty cestovky se teď nedá spolehnout,“ povzdechne si první muž. … Jaký trik s míčkem se naučil ten pes, už se nikdo nedozví. PLAČKA pořád naříká na svůj těžký osud. Na smutné dětství, na to, co všechno obětovala manželovi a dětem, kteří jsou teď nevděční, jak je těžce nemocná a jak neví, co si má počít. Jestliže plačku slyšíte poprvé, máte tendenci jí nějak pomoct a poradit, když je na tom tak moc bídně. Podruhé i podesáté vám však vypráví úplně to samé, ale vy už mezitím víte, že dětství měla úplně normální, po horách skákala minulý měsíc jako kamzík a jedinou velkou starost má, jak utratit manželovy peníze. Pozor – plačky se samozřejmě vyskytují i v mužské variantě. Doporučuji jen účastně pokývat hlavou a se slovy „máte to opravdu těžké“ rychle prchnout. Nic jiného, kromě litování, totiž plačka slyšet nechce. KULOMET na vás okamžitě spustí palbu slov. Má potřebu každou hloupost strašně vysvětlovat a zamotává se do toho, co říká. Často si dokonce protiřečí. Je to dáno hlavně tím, že jeho slova jsou rychlejší než myšlenky. Prostě si nestačí rozmyslet, co vlastně chce říci. Pokud hovoříte vy, nemůže poslouchat, protože se mu v hlavě chaoticky honí spousta věcí, které vám potřebuje okamžitě sdělit. Milé dámy, pokud vás doma neposlouchá manžel, nic si z toho nedělejte a klidně povídejte. Pokud mu chcete říci něco opravdu důležitého, musíte to patřičně zdůraznit. Já vždycky vyčkám, až nedělá nic, z čeho nesnáší být vyrušován (fotbal v televizi, inzeráty autobazaru), postavím se před něj, vztyčím ukazováček a se slovy „teď mě prosím vnímej, miláčku“ sdělím holou větou jasný požadavek nebo instrukci. Opravdu to funguje, ale nesmíte tenhle způsob používat příliš často.