Ve čtvrtek večer jsem zahlédla jeden z úvodních dílů divácky oblíbeného televizního projektu, ve kterém se parta sňatkuchtivých osob snaží za každou cenu ztrapnit před národem. A že se jim to opravdu daří! Chápu, že právě s touto skutečností souvisí sledovanost, ale vždycky si kladu otázku, co ty lidi vede k tomu, aby se nabízeli jak zlevněné zboží. Honorář za účinkování přece nemůže být tak vysoký, aby kvůli němu aspoň mírně přemýšlející člověk odložil veškerou svou hrdost a šel se někomu takhle nabízet a vnucovat.
Farmáři se prezentovali v médiích, dostali písemné nabídky k seznámení a vybrali si. Někdo více „kousků“ někdo méně. To jen ve zkratce pro ty, kteří netuší, o čem je vlastně řeč. V tomto díle se vybrané zájemkyně přijely osobně představit. Hromadně. Chtěla jsem přepnout program, ale najednou jsem v té tlačenici zahlédla i několik mužů. Že by byla nová řada Farmáře zpestřena i nějakým homosexuálem? Proč ne? Ale tak to nebylo. K inovaci sice došlo, ale pouze v tom smyslu, že byla mezi hledající farmáře zařazena i jedna farmářka. Loňského atraktivního Indiána, ze kterého se nakonec vyklubal nasazený podvodník, letos zřejmě nahradí filozof Josef František, který chová koně. Jestli je také podvodník, to netuším, každopádně mě zaujal zvláštním chováním. Ve své prezentaci si přál „aby se žena dívala stejným směrem“. Když se mu nápadnice představily, arogantně prohlásil, že žádná neví co sama chce a že nepotřebuje ženu, která touží jen po tom, po čem on. V tomhle mu rozumím, taky bych nechtěla žít s koulí u nohy, která ke mně zbožně vzhlíží, ale to mě jen utvrzuje v podezření, že ho tam televize opět jen tak podstrčila, aby to bylo zajímavější. Nikdo mi totiž nenamluví, že by někdo nadprůměrně inteligentní hledal partnera tímto způsobem. Možná by bylo řešením, kdyby si raději vybral některého z chlapů, když už nechce žádnou z těch prsatých slepiček, které jsou evidentně odhodlány udělat téměř cokoliv, aby ulovily ženicha. Šišlavého panice Jirku zase letos vystřídal Zdeněk, který chová býky. Pozval si hned sedm žen a strašně se styděl. Jedna z nich byla až podezřele atraktivní a sebevědomá. Na mě působila dojmem, že intimní kontakt s cizími muži je jejím denním chlebem. „Proč se tam hlásí taková fešanda? Ta přece nemůže mít problémy se seznamováním,“ zareagoval můj muž. „Se seznamováním asi ne, ale manželé se v nočních klubech asi hledají hůř,“ konstatovala jsem (nepěkně - uznávám). Dopadlo to tak, že chudáka Zdeňka upřímně vyděsila a on ji hned poslal domů. Další díly už sledovat nebudu, protože je mi za některé ty lidičky tak intenzivně trapně, že mě to hrozně vysiluje. Všem, kteří hledají partnery a lásku však připomínám - je nutné, abyste si vážili především sami sebe a měli se rádi. Jen tak vás budou milovat a respektovat ti druzí. Nikomu se nepodbízejte, nebudete pro něj pak mít žádnou hodnotu.
