Evropská dotace na manželku

Kolega Oldřich se zamiloval tak, jak se jen může zamilovat muž, který si v životě moc lásky neužil. Jeho žena byla poněkud partnersky neposedná a nakonec mu utekla s nějakým cestovatelem. Mrzelo mě to, protože Romanu jsem měla docela ráda. Byla to sympatická ženská s přehledem snad o všem, nač přišla řeč, dařilo se jí v podnikání a hlavně se s ní člověk nasmál. Ani jsem se nedivila, že ji to s Oldřichem nebavilo. On byl typickým příkladem „muže neimponujícího“, kterému kdysi doktor Plzák přiřadil tři „S“ – slabý, slušný, spolehlivý – a navíc nesmírně nudný a únavný.

Když přišel ráno do práce, už ve dveřích ze sebe chrlil, jak má všeho moc, jak nic nestíhá a jak mu všichni křivdí. Nikdy nezavtipkoval, nikdy se nezasmál, a když jsem se pokusila nějaké téma zlehčit, tak to bral jako těžký útok na vážnost svých výroků. Jen tak pro sebe jsem mu dala přezdívku Tragéd. To v době, kdy mi došlo, že vůbec nemá víc práce než ostatní, ale z každé hlouposti udělá tragédii. Je známá věc, že nejsrandovnější lidé jsou ti, kteří se berou smrtelně vážně. Když jednou přišla řeč na intimní stránku jejich soužití, povídá tehdy Romana: „Víš, on je takový sexuální kutil.“ Dál jsem se raději neptala. Manželčiným odchodem byl zdrcen a důvod samozřejmě hledal všude jinde než u sebe. Vždyť všechno dělal jen pro rodinu a ta nevděčnice se mu takhle odměnila. Na to, že mu „nevděčnice“ nechala veškerý majetek, o který se zasloužila především ona, nějak pozapomněl. Na mé opakované sebezáchovné naléhání navštívil psychologa, s jehož pomocí absolvoval rozvod, skupinovou terapii a následně se rozhodl stát úplně novým Oldřichem. Doktorovy rady si ovšem vysvětlil po svém, protože chodit do posilovny a užívat při tom steroidy, mu určitě nedoporučil. Když jsem ho však patřičně vážně upozornila, že mu hrozí scvrknutí varlat a růst prsou tak toho zase nechal. Pak začal chodit do sauny. Někdo mu poradil, že pouze tam se člověku tělem rozprostře uvolnění a pohoda. Oldřichovi se sice nic nerozprostřelo, ale potkal tam Kláru. Znala jsem ji jen tak od vidění. Vždycky upravená, v tmavém kostýmku, jako kdyby se vracela rovnou ze sněmovny. Netušila jsem, že tahle dokonalá dáma skládá v sauně ručníky, prodává pití a líčí na ženicha, protože krása v té době byla jejím jediným kapitálem. Hned věděla, co má dělat. Nahodila udičku, a když Oldřich zabral, tvářila se, že ji vůbec nezajímá. Náš nový Oldřich se proměnil v úplného Oldřicha Nového, odhodlaného získat ženu svého srdce za každou cenu. Klára by sice určitě kývla, i kdyby přišel a řekl si rovnou o sex, ale Oldřich začal zamilovanými psaníčky a pokračoval obrovskými kyticemi a romantickými večeřemi při svíčkách. Pak přišly na řadu šatičky, botičky, autíčko a do tří měsíců svatba. Vypadalo to, že se zlatokopce ze sauny zadařilo. Kdo ví, jaké zklamání Oldřicha zase čeká, až mu dojdou peníze. Ani jsem nemusela vykládat karty, abych před sebou viděla dluhy a exekutory. Nejspíš by si měl zažádat o evropskou dotaci na manželku, aby mohl plnit všechna její přání. Ještě jsme si v práci dělali legraci, jak by to s tou dotací bylo, kdyby se rozvedli. Musela by se vracet? Představte si, že jsem se však tentokrát úplně spletla. Čas nakonec ukázal, že měl Oldřich velké štěstí, když potkal Kláru. Sice ještě vyplavalo na povrch, že měla za sebou pochybnou kariéru společnice v pánských klubech někde kolem Znojma, ale o to více si asi vážila normálního života. Díky své minulosti zřejmě byla našemu „sexuálnímu kutilovi“ i dobrou učitelkou, protože Oldřich jen zářil, přestal se hroutit z každého problému a Klára se nedávno přišla pochlubit už druhým těhotenským bříškem.