Chystám se s pytlem do Tibetu

Objevila jsem ho náhodou, když jsem hledala nějaké informace o adopcích chrtů z Irska. Mám na mysli greyhoundy, kteří svým pánům přestali vydělávat na dostizích a ve 3 – 4 letech je většinou čeká tragický konec.

Při svém pátrání jsem narazila i na stránky rodinného útulku pro týrané a hendikepované psy a kočky, který se jmenuje TIBET. Byla jsem až zaskočena množstvím péče a lásky, kterou věnují mladí manželé čtyřnohým kamarádům, aby zmírnili jejich utrpení. Zrekonstruovaný objekt, ve kterém v roce 2007 útulek vznikl, se nachází v obci Marefy u Bučovic, což je kousek od Brna. Fungují pouze z vlastních příjmů a darů, bez nároku na jakoukoliv odměnu. Mám to k nim kousek, takže jakmile naplním auto granulemi, dekami a dalšími věcmi, které se určitě budou hodit, hned se do Maref vypravím. Tak mě napadá, že když se cesta spojí s návštěvou zámku ve Slavkově, může to být i prima víkendový výlet. A proč jsem hledala ty chrty? Jednoho se před časem ujali naši sousedi. Tedy vlastně jedné – chrtí slečny Táni. Když ji přivedli, byla vyděšená, neuměla se venčit, chodit po schodech atd. Výhodou bylo, že už měli doma dvě kokršpanělky, díky kterým se rychleji naučila vše potřebné a dnes je z ní sebevědomá, spokojená a nekonečně vděčná „holka“. Dostihovou minulost jí občas připomíná jen naše jorkšírka, která se zřejmě podobá té návnadě, za kterou chrti běhají. Prostě - „jde po ní, jak po uzeném“. Už delší dobu se o chrty se smutným osudem zajímá i náš kamarád Pavel. Chtěl by se o některého postarat, ale okolí mu to neustále rozmlouvá. Především proto, že bydlí v malém bytě, hodně času tráví v práci a chrt přece potřebuje hodně běhat. Jenže když jsem si našla patřičné informace, zjistila jsem, že je to trošku jinak. Specielně greyhoundi totiž milují lenošení, pospávání a odpočinek uprostřed své milované lidské nebo psí smečky. Jsou typičtí sprinteři, takže pokud mají možnost, dají si s radostí pár rychlých rovinek a pak se hodiny věnují své nejoblíbenější činnosti – válení na gauči. Občas někdo tvrdí, že jsou chrti hloupí. Sousedka s nadsázkou říkává: „Copak se do tak malé hlavy vejde větší mozek než slepičí?“ Není to pravda. Jsou velmi inteligentní a učenliví, jen to chce trpělivost. Reagují výborně na pochvalu a jsou velmi citliví na kritiku. Chtějí se svým lidem zavděčit, potřebují pouze pochopit, co se od nich očekává. Včera nám kamarád nadšeně oznámil, že prošel všemi potřebnými kontrolami a na Mikuláše už bude mít doma černého šestiletého greyhounda jménem Fame. A já z toho mám vlastně dvojitou radost. Jednu ze psa, který konečně získá milujícího pána a druhou z Pavla, kterému nebylo zatěžko překonat hromadu překážek, aby si splnil sen. Navíc sen, který pomáhá. Hned jsem si vyškemrala dovolení, že se můžu s jeho psem kamarádit. Pokud Vám zůstal v té dnešní drsné době aspoň kousek dobrého srdíčka, podívejte se na tyhle stránky a třeba najdete způsob, jak jim můžete zrovna Vy aspoň maličko pomoci: http://www.utulektibet.cz/cs/ http://www.chrtivnouzi.cz/