Tak dobrá. Dala jsem si ten závazek. Nebudu se vyhýbat příležitostem k seznámení! S Jerrym jsme si vyměnili pár mailů a zdá se být celkem milý. Dle údajů na jeho profilu měří sice jen 165 cm, ale co, nikdo není dokonalý.
Zato má zřejmě romantické sklony, pozval mě na procházku na Petřín a slíbil i doprovodný program - hledání pokladů! To budou asi nějaké málo známé historické památky, sochy nebo tak něco.
Trochu problém nastal s vhodným oblečením. Co si vzít na sebe, aby to vypadalo žensky přitažlivě a přitom to bylo pohodlné a vhodné na pohyb v přírodě? Nakonec jsem to neřešila – džíny a tenisky musí stačit, mladou modelku už ze sebe stejně neudělám.
Jerry na mě čeká na náměstí Kinských, při vzájemném představování se hezky usměje a pochválí mi boty – trochu se bojím, co na mě vlastně chystá, ale na strach už není čas. Vyrážíme na kopec.
Je tu nádherně! Kolem všechno divoce raší a kvete, zalité včerejším deštíkem. Kéž by mě Jerry taky svlažil svou mužnou pozorností a něhou, pak bych jistě rozkvetla jako ta růžová sakura! Zatím se k tomu můj průvodce ale vůbec nemá, pořád něco studuje v mobilu a nevšímá si mě. Najednou odbíhá z cesty do kopce a nadšeně vykřikuje :
„Už ji mám, je tady pod kořenem!“
Asi to všem už dávno došlo, ale já ještě pořád nevěděla, která bije. Jerry vylovil pod kořeny stromu plechovou krabičku, vyndal z ní notýsek, do kterého se zapsal a pak ještě vyměnil jakousi minci za jinou, kterou měl v kapse. Konečně mi vše vysvětlil:
Hledáním pokladů myslel hledání „keší“, což jsou různě v krajině ukryté schránky a hledají se podle udaných souřadnic prostřednictvím GPS. Obsahují zápisník neboli „logbook“ a další dárkové předměty, které si „kačeři“ prostřednictvím schránek vyměňují. Některé můžou taky obsahovat úkoly, které musí nálezce splnit, jsou to poklady s legendou. Předměty z kešek se tak mohou dostat třeba na druhý konec světa – no není to fascinující?
Snad, ale je tohle rande? Jsem jenom „mudla“, procházím se radši jen tak a přitom si chci s někým povídat. Jenže Jerry je jako očarovaný. Prolézá nejskrytější petřínské kouty a mně nezbývá, než ho následovat. Kešky jsou ukryté ve všech možných i nemožných skrýších: pod lavičkami, podstavci pomníků, stromy, v Hladové zdi, v jeskyni s bezdomovcem, v podzemní chodbě. V těchto končinách známého pražského parku jsem nikdy nebyla a ani bych tam podruhé netrefila.
Blíží se večer a v nohách máme asi tak 20 nachozených kilometrů. Jerry slovil snad všechny keše a tak souhlasí s malým občerstvením, protože já už potřebuju nutně kafe a něco do žaludku, než se složím vyčerpáním. Došli jsme až do Strahovské zahrady a nejblíž je tu restaurace s krásnou vyhlídkou, nazvaná příznačně Bella Vista. Teď má problém Jerry. Nahlédne do nápojového lístku a zděšením zrovna zbledne:
„Proboha, tady stojí kola 60 a káva dokonce 80 korun! To není možné, tady chceš zůstat?“ Směju se tomu jako dobrému vtipu, ale on to myslí vážně! Za všechno to trmácení si podle něj nezasloužím ani to kafe. Kdepak kačer, strýček Skrblík je to! Škoda, trocha velkorysosti by mohla i z třasořitky drobného vzrůstu udělat mužného gentlemana. A naopak.
Je mi líto, šetřílek tohoto formátu mi neimponuje. K jeho překvapení se rychle rozloučím a nechám ho před tou nemožnou restaurací svému osudu. Stojí tam jako zesádrovatělý trpaslík a snad mu došlo, že ačkoliv má kapsy plné pokladů, ten největší "poklad" mu právě mizí v dáli a ztrácí se v davu turistů, přicházejících z Hradu.
V prvním stánku na Pohořelci si potom koupím párek v rohlíku. Hltám jej sedíc na obrubníku u silnice a je to úžasná dobrota! Hladina cukru v krvi stoupá, ale moje zklamání se tím nezmenšilo. Den, který tak hezky začal, však zdaleka ještě nekončí - stačí se rozhlédnout po okolní barokní kráse a vím, že ani sama se tu nudit nebudu…
