Zážitky z nudistické pláže mě pozitivně naladily na pár následujících dní, takže jsem si naordinovala další sbližovací schůzku s Maxem. Souhlasil, že mi pomůže zalít květiny a zkontrolovat byt kolegyně Alenky - nyní na dovolené.
Její byt v secesním činžáku je obrovský, světlý a přívětivý, takže jsem doufala, že i toto prostředí pro nás bude inspirativní.
Max slíbil přinést úžasný masážní přístroj – o tom jsem si myslela, že ho nosí s sebou pořád, ukrytý ve svých džínách - ale to jsem se mýlila. Už z tramvaje jsem ho spatřila s obrovskou krabicí u nohou, čekání na mě si krátil čtením odborného časopisu a všechny přítomné ženy po něm nenápadně házely očkem. Byl to vážně hezký pohled, takže jsem rychle vystoupila a Maxíka i s krabicí si odtáhla do vypůjčeného doupěte.
Květiny v Alenčině bytě se pnuly a plazily po všech možných koutech a tvořily neuvěřitelnou džungli. Měla jsem ale šikovného pomocníka, který hravě dosáhl na ty nejvýše umístěné květináče a nosil mi znovu naplněnou konvičku.
Úkol byl tedy splněn a konečně jsme se mohli věnovat sami sobě. Alenka nám nechala na ochutnání lahvinku domácí moravské slivovice – Max si z ní párkrát přihnul, odebral se do koupelny a zpátky se vrátil jen s ručníkem kolem beder. Pustil nějakou etno muziku, co měla Alenka v přehrávači, popadl mě do náruče a začal se mnou tančit na orientálním koberečku uprostřed obýváku. Šlo mu to překvapivě dobře, takže jsem se mu radši vyvinula z náručí, abych se neztrapnila, a utekla jsem mu do koupelny.
Tanečník se mezitím proměnil v konstruktéra masážních přístrojů. Očekával mě na červeném plyšovém gauči a nadšeně mi začal předvádět různé vrnící a bzučící nástavce. Samozřejmě mi hned naskočila slavná scéna z filmu Postřižiny, a protože jsem nechtěla dopadnout jako Rudolf Hrušínský, musela jsem zakročit. Nebezpečné elektrické hračky jsem chlapečkovi odebrala a políbila ho tvrdě na ústa. Konečně pochopil, že toužím pomazlit se s mužem z masa a kostí, nikoliv s nějakým vrčícím strojkem.
Přišlo mých pět minut blaha. A když říkám pět minut, myslím pět minut!
Po akci mě můj společník chvilku roztržitě hladil, pak se mu ale do očí vrátil onen odhodlaný výraz, který znamenal jediné: jsem ještě tady, ale v duchu už zdolávám další mety, které mám před sebou. Rychle se oblékl, sbalil svých pět švestek do krabice a sdělil mi, že musí zkontrolovat a nakrmit opuštěné děti, protože manželka není doma.
V mých představách to měla být nádherná promilovaná noc, ale mít přehnané představy se nevyplácí. Cizí muž kvapem opustil cizí pokoj i s cizí ženou – Max prostě v mém životě hodlal zůstat cizincem…
