Intermezzo s Mastroiannim

Ondřej je ukázkový příklad nedostupného muže: ženatý, mladší, kolega z práce, a navíc až příliš krásný… Intelektuálnímu jiskření mezi námi ovšem nelze zabránit,

takže po pár setkáních u kopírky na chodbě a pracovních kávách v kanceláři přijmu jeho pozvání na oběd. Nedovedu si představit, že bychom spolu vyšli ze dveří a zamířili do nějaké restaurace – bdělé oči našich spolupracovnic a spolupracovníků by to jistě zaregistrovaly a pověst o našem mileneckém poměru by byla na světě.

Sejdeme se tedy na rohu ulice, kde znám příjemnou restauraci, ale já stejně pořád těkám očima po okolí, jako bych hledala snipera, mířícího na nás puškou M40. Nikoho z práce ale naštěstí nevidím, kromě Ondřeje, který ke mně kráčí v rozepnutém černém saku a modré košili pod ním, jako v nějakém italském filmu.

Ač se Ondra narodil ve středočeské kotlině, vypadá jako mladý Marcello Mastroianni, včetně sotva znatelné kolmé rýhy mezi obočím, která mu dodává lehce unavený a přitom velice sexy výraz. Včetně přímého pohledu něžných hnědých očí s vějířky vrásek kolem nich, včetně sladkého úsměvu, který mě nutí taky se usmívat. Ondra je tak krásný, že se  skoro nedá vydržet jenom se dívat a nedotýkat se!

I v restauraci jsem z něj tak nervózní, že ani nemůžu jíst. Rozhlédnu se i tady, jestli nás někdo nesleduje – není tu žádný z kolegů, zato si všimnu, že všechny ženy, sedící poblíž, nepokrytě zírají na Ondřeje. Potom se jejich pohledy stočí na mě a já přímo slyším tu otázku: Proč tenhle chlap je tady s touhle ženskou?

Z takového oběda věru nemám žádný požitek. Konverzace taky nestojí za nic, protože se bavíme o samých nepodstatných věcech, jen aby to nebylo náhodou moc osobní. Palba pohledů žen a dívek u okolních stolů neustává, servírka se pořád servilně motá kolem a ptá se, jestli nám něco nechybí, přičemž se samozřejmě obrací výhradně na toho hezčího z nás. Nevím, jak to zvládá Ondrova manželka, ale já bych s ní neměnila. Pořád se bát, že ho některá žena svede, k zbláznění se trápit žárlivostí…

Tak to bychom měli, milý Mastroianni, nechám tě světu a jeho nástrahám, a sama se spokojím s neškodným flirtem při náhodném setkání: ten prý totiž pozitivně působí na produktivitu práce!