Červený kostel - zachráněn před zkázou (fotoblog)
Byl zasvěcen sv. Bartoloměji, ale podle barvy zdiva se mu říkalo Ruffa Ecclesia – červený kostel. Dal jméno postupně vznikající osadě Červená a také říčnímu úseku odtud až ke Zvíkovu, plnému peřejí a zrádných tůní. Červenské proudy, divoké a nebezpečné, byly postrachem vorů a lodí, a tak se kostelík stal pravidelnou zastávkou a místem modlitby plavců za zdárnou plavbu…
Ve 20. století se Červená nad Vltavou rozkládala na obou březích řeky, byla tu škola, fara, četnická stanice a několik mlýnů, restaurací a penziónů pro výletníky a vodáky. Budovatelská 50. léta znamenala ale zánik tohoto oblíbeného letoviska – bylo rozhodnuto, že 47 domů nenávratně pohltí orlická přehradní nádrž. Kostelík se samostatnou zvonicí a přilehlým plaveckým hřbitovem měl být původně též zatopený, ale zřejmě byl Bohu opravdu milý, protože „andělé“ v podobě tří pražských památkářů, Hacara, Kotrby a Vaněčka, iniciovali v r. 1958 jednání o záchraně kostela. Tito pánové po obhlídce místa doporučili zachovat kostel pro nespornou památkovou hodnotu: hlavně unikátní „vysoce vypjatou žebrovou klenbu presbytáře“, možná nejstarší tohoto typu v Čechách.
Jak už v té době bylo zvykem, političtí vládci regionu nesdíleli žádnou přecitlivělost památkářů ohledně historických památek, jež měly padnout za oběť vodnímu dílu. Národní výbor v Milevsku se vyjádřil v tom smyslu, že si drahou záchranu „svědka církevního tmářství a feudalismu“ rozhodně nepřeje a také se pozastavil nad finanční náročností záměru v době, kdy neměl „dostatek prostředků na výstavbu daleko důležitějších akcí“. Jednání státních úředníků, památkářů a vodohospodářů se vlekla - nakonec doporučili zachování kostela v Červené. Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství však definitivně zamítlo variantu zatopení památky až v r. 1960.
Mezitím probíhaly přípravné práce, navrženo bylo rozebrání kostela, očíslování a přenesení vzácných stavebních prvků na nové místo mimo zátopové území. Původní bloky byly nově dozděny do středověké podoby kostela – byly zrušeny např. schody na kůr, přistavěné později.
Podle tehdejšího ministra školství a kultury Kahudy měla být v kostele zřízena expozice, která by byla „svědectvím kladného vztahu socialistického státu k památkovému dědictví“, ale naštěstí se tak nestalo.
S velkým úsilím se podařilo přenést fragmenty středověkých fresek – s jejich záchranou se totiž začalo až v době, kdy byla odstraněna střecha a malby poškodila voda… O vnitřní vybavení se přihlásila církev, zvony se už do nové stavby nevrátily a další mobiliář se později stal kořistí zlodějů. Interiér je tedy stroze vybaven lavicemi, oltářem, varhanami a obrazem se sv. Annou. Ten byl zázračně nalezen po nájezdu zlodějů, schovaný v sakristii za skříní.
Průčelí zdobí krásné sluneční hodiny s latinským nápisem, v němž je zakomponováno i jméno autora hodin - Josefa Kronbergera. Dle textu ukazují hodiny přesný čas v době jarní a podzimní rovnodennosti.
Součástí areálu kostela je také samostatné stojící zvonice. Ta byla postavena mnohem později než kostel a pro její údajně malou památkovou hodnotu byla odstřelena dynamitem a nově postavena její kopie.
V 19. století byl u kostela založen hřbitov. Rozkládal se na třech terasách ve svahu a byl plný zdobených litinových křížů.
Zbytky kamenných zídek, které hřbitov ohraničovaly, jsou při nízkém stavu vody stále patrné.
Jak to bylo s exhumací ostatků, nevědí přesně ani pamětníci. Prostý hrob s pamětní deskou najdete na půvabném lesním hřbitůvku v Květově – Svatém Janu.
Zde by měly být ostatky ze hřbitova v Červené uloženy. Dovede vás sem už z dálky viditelný farní kostel sv. Jana Křtitele.
V Květově je k vidění miniskanzen s krásně restaurovanými barokními statky.
A na konci vyprávění je zase kostel.
Když před Vánoci roku 1961 zaduněly nad zaplaveným údolím slavnostní salvy na znamení dokončení vodního díla, zmizela pod hladinou osada Červená a zůstal jen rozestavěný kostel, posunutý o pár desítek metrů nad zátopovou linii. Zkolaudován byl až v roce 1964 a dnes mu dělají společnost rekreační chaty, patřící k vesničce s podivným názvem Vůsí.
Původní kostel byl od řeky zdálky viditelný a upozorňoval na začátek obávaných Červenských proudů. Dnes se ztrácí ve vzrostlém lese a jen kamenné schody vedoucí od jezera vzhůru naznačují, že tam někde je. Němý svědek dramatické proměny Povltaví, který ale dokáže vyprávět svůj fascinující příběh, chceme-li mu naslouchat…
Kostelík přináleží k farnosti Květov a bývá přístupný jen dvakrát do roka. Týden po Velikonocích, kdy se zde koná tradiční „Provodní“ mše, u příležitosti začátku plavecké sezóny. Na podzim pak je tu sloužena mše o svátku sv. Bartoloměje.
Zdroje a odkazy:
http://kvetov.klastermilevsko.cz/bohosluzby-a-kontakt-cervena/
Jan Čáka: Zmizelá Vltava
Unikátní dobové fotografie a video:
www.znicenekostely.cz
https://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/202324246000317-vltava-v-obrazech-33/
Irena Knorrová
Velká říjnová barevná revoluce (fotoblog)
Dodržuji opatření. Na své příbuzné nekašlu a ruce mám čisté. Chodím jen do práce a domů spát - sama. Ale když se říjen vybarví a vysluní jako o víkendu, musím ven, do lesa, do Brd. Dá-li se v kráse utonout, měla jsem dnes namále!
Irena Knorrová
Dělostřelecké ozvěny (fotoblog)
Ozvěny statisíců výstřelů a explozí byly po mnoho let součástí života obyvatel Podbrdska - přes bariéru lesa doléhaly z Jordánu a Toku až do Příbrami. Vojenské střelby jsou však už jen minulostí dnešní krajiny ticha...
Irena Knorrová
Za divokými kosatci (fotoblog)
Iris siberica - kosatec sibiřský - je moje kytka. Počátkem léta rozkvétá na Padrťských pláních a barví louky svou sytou modří. Neobvyklý úkaz brdské přírodě sluší, ale brzy pomíjí, takže sedlám svého cyklo-oře a vyrážím!
Irena Knorrová
Cesta na střechu Brd (fotoblog)
Kdo chce pokořit nejvyšší vrchol Brd, pověstný Tok, musí ujít nejméně 15 km a zdolat převýšení cca 300 m. Pak ale stane na místě ještě nedávno prakticky nepřístupném, kam noha civilisty nesměla vstoupit téměř po celé století...
Irena Knorrová
Památka zesnulých - v boji padlých
A tak tu leží pospolu, bratrstvo ve zbrani, ve smrti jsou si všichni rovní. Vojáci všech hodností, příslušností i národností, odpočívají tu dnes již beze zbraní, neboť na tomto místě byl vyhlášen konečný mír...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej bytu 2+1
Na Rejdišti, Znojmo
2 890 000 Kč
- Počet článků 83
- Celková karma 12,62
- Průměrná čtenost 720x
Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)