Z cyklu Zajímavé profese: Testovač toaletního papíru

Jakou musí mít testovači toaletního papíru praxi? Jaké vzdělání musí mít? S jakými nástrahami se ve svém zaměstnání setkávají? Tyto a další otázky jsme položili zaměstnanci firmy Harmasan Karlovi Vejmělkovi.

V dalším cyklu nepravidelného seriálu „Zajímavé profese“ se zaměříme na zaměstnání, které v Česku není příliš rozšířené. Oficiální název funkce zní – „Testovač toaletního papíru“. Oslovili jsme několik firem vyrábějící toaletní papír, ale ozvali se nám jen z Harmasanu. 

S panem Karlem Vejmělkou jsme pak vedli příjemný hodinový rozhovor, který byl přerušen jen dvakrát, kdy si takříkajíc odskočil do práce.

Jak dlouho se testování toaletních papírů věnujete a jak jste se k takovému zaměstnání dostal?

Byl jsem již několik měsíců nezaměstnaný a v denním tisku, co jsem měl na záchodě, jsem našel inzerát, kde prosperující, solidní a zavedená společnost hledala člověka, co má pozitivní přístup k životu a který rád jí. Obě tyto podmínky jsem splňoval, proto jsem na inzerát odpověděl.

Jak probíhalo přijímací řízení? Byl to běh na dlouhou trať?
Nejdříve mi manažer úseku (Testovač senior) popsal mé budoucí povolání a poté mi předal nejnovější třívrstvý toaletní papír s tím, ať do druhého dne papír otestuji a napíšu zápis. Hned po návratu z pohovoru domů jsem usedl na záchod s propisovačkou a psal si na tento třívrstvý papír poznámky. Strávil jsem tam tehdy hodinu, až se za mnou dobývala manželka i děti. Druhý den jsem svůj popsaný kus toaletního papíru odnesl do sídla společnosti. Po týdnu se mi ozvali, že si mě z velmi široké řady zájemců vybrali jako jejich nového oficiálního testovače toaletního papíru juniora, prý zejména díky mému originálnímu zpracování. Musím říct, že jsem se ještě ten večer radostí zasmál.

Co práce testovače toaletního papíru obnáší? Jak vůbec probíhá váš pracovní den?

Víte mnoho lidí si myslí, že se zkrátka jen posadíme na záchod, uděláme zápis a je to. Není tomu tak. Můj pracovní den vlastně začíná již doma ráno hned po probuzení. Musím totiž zabránit tomu, abych šel doma na velkou. Tohle si musím schovat až do práce. 
Ze začátku to chce trochu trénink, ale pak to už ani necítíte.
Po příchodu do práce vyfasujeme 5-6 vzorků toaletního papíru, které budeme ten den testovat. Celý den se testuje, vzorky se nosí do laboratoře, dělají se rozbory, pak je přestávka na oběd a zase se testuje a testuje.

Jak vlastně probíhá samotné testování?

Je to trochu alchymie. Vezmu to trochu více zeširoka. Samotné testování začíná již při rozbalování testovacího papíru. Musíme posoudit, jak lehce lze papír rozdělat, zdali se při odmotání první várky papíru lehce oddělí zalepená první vrstva, jak je papír příjemný na omak, jak příjemná je jho vůně apod. Jen před samotným započetím úkonu hodnotíme až 20 parametrů!
Poté se posadíme a vykonáváme potřebu. Ani při tomto úkonu testování nekončí! Posuzujeme jak je papír příjemný na pohled, jak visí na stojanu a zdali se příliš nekomíhá ve větrech.
Vykonávat potřebu musíme minimálně 4 minuty. Nelze to odbýt nějakým malým ztvrdlým hovínkem. Stolice musí být čerstvá a neředěná. Na papíru musí zanechat nesmazatelné stopy. Jak jsem již naznačil, jeden vzorek se vždy hned odnáší do laboratoře. Zde se pořídí detailní fotografie, vypočítají procento průsaku, rozsáhlost obarvení, kontrast a zda-li se nějaká z vrstev papíru neoddělila. Pokud ano, není to dobré. Musím ji pak jít hledat.
Vše samozřejmě probíhá za dodržení přísných hygienických podmínek. Všichni pracovníci hygieny se musí povinně každý den holit, kvůli riziku ulpění zbytků mezi vousy. Poté se vrátíme na místo činu a velkou potřebu dokonáme. Samotné finální utírání je pak nejdůležitější činností celé procedury. Finální utření se už do laboratoře nenosí, tam se doručuje jen první vzorek.

Chápu, že je finální utírání asi klíčové pro hodnocení.

Ano je tomu tak. Finální utírání tzv. finálka (jak je slangově nazýváme) je ze všeho nejdůležitější. Dotazník obsahuje až 50 parametrů nutných k posouzení. Musíme například měřit na centimetry délku spotřebovaného papíru pro jedno utření. Na dveřích pracovní kabinky je vždy zavěšený metr, kterým odtrhávaný papír snadno změříme. Z důvodu častých krádeží je ale metr pověšený na vnější straně dveří, proto se zde při měření s kolegy často potkáváme. Můžeme si tak vyměnit bezprostřední zkušenosti s novinkami.

Jaké další parametry se při „finálce“ hodnotí?

Nezlobte se, na to se mě neptejte. Nerad bych někoho urazil.

Mluvil jste o tom, že dostáváte na jeden pracovní den 5-6 vzorků k otestování. Není někdy složité jít až 6x za den na velkou toaletu?

Abych pravdu řekl, ani mi to nepřijde. K firemní kultuře naší společnosti totiž neodmyslitelně patří zásada dobrého stravování hned po vydání výkonu. Jídelna se u nás nachází vedle toalet a v tomto ohledu si na nic nemohu stěžovat. Navíc rád jím, díky čemuž jsem byl přijat. Je to relax, jídlo je vydatné a s kolegy se vždy příjemně pobavíme o práci. Od firmy dostáváme po každém jídle zdarma vitamínový nápoj, který musíme po každém jídle vypít. Na naše zdraví dbá osobně asistentka, která nás vždy zkontroluje, zda jsme tento zdravý drink dopili až do dna. Potom se leckdy ani nenadějeme a už s kolegy zase míříme do práce.

Vaše povolání líčíte jako ideální. Existuje však i něco co vás trápí, co byste chtěl změnit?

Víte mé povolání není vůbec jednoduché. Třeba je pro mě složité každý den odpovídat manželce na její otázky: Jak to dnes šlo v práci? Co jsi celý den dělal? Měli jste tam toho dneska hodně? Jsi dnes nějaký bledý? 
Je těžké jí vysvětlit všechny pracovní problémy s kterými denně přicházím do styku. Už několikrát jsem jí nabízel, že si to může jít někdy vyzkoušet sama. Vždycky jí do toho ale na poslední chvíli něco vlezlo. Snad si přeci jen jednou udělá čas a přijde za mnou do práce, to by mi udělalo vážně radost.

Máte vlastně představu o tom, kolik lidí v České republice se věnuje povolání podobné tomu vašemu?

Divil byste se, ale je nás celá řada. V našem oboru máme takové poznávací znamení, podle kterého poznáme, že se jedná o kolegu z oboru. Na běžný dotaz „jak se máš?“, každý testovač toaletního papíru vždy odpoví: „Na hovno“. Takhle se poznáme.

Za rozhovor poděkoval Ondra Kňava