Baví mě sledovat, jak se
vždy čas od času někde objeví článek, glosa či názor na fakt, jaký je vrcholový
sport zprofanovaný byznys a že platy a příjmy sportovců jsou s porovnáním
platů např. lékařů směšně v nerovnováze. Pisatelé a veřejnost většinou
přisuzují zhoubný vliv na sport reklamě, televizním přenosům apod. Přitom je to
tak jednoduché.
Nebudu zde kalkulovat s konkrétními částkami, ale jen pro představu.
Takový nadprůměrný hráč basebalové NBL v Americe si na konci roku polepší zhruba o 20 milionů dolarů. Kde jeho klub vezme peníze na jeho plat a na platy dalších 20 hráčů? Proč se nadprůměrný chirurg v USA k této částce ani nepřiblíží? Je to skutečně tak prosté.
Na jedno utkání baseballové soutěže v jednu chvíli na jedno místo přijde v USA zhruba 40 000 lidí. Všichni tito lidé jsou ochotni zaplatit nějakou částku, jen aby 2 hodiny seděli a sledovali podívanou, která je pro ně úchvatná. Jinak by sem nepřišli. To samé se děje v případě jakýchkoli jiných sportů. Průměrný počet diváků na jednom utkání tedy jaksi určuje cenu reklamy, která se bude nacházet na stadionu.
Další miliony lidí jsou ochotni 2 hodiny sedět u televizní obrazovky a sledovat pro ně úchvatnou šou v teple jejich obývacího pokoje. Když se např. hraje finále MS ve fotbale je takto ochotno sedět a sledovat totožné utkání desítky milonů lidí na celém světě a to vše v jednu a tu samou chvíli (ať už je v Austrálii půlnoc nebo v Praze poledne).
A tak si jedna malá firmička řekne: „To by bylo fakt skvělý, kdyby všichni tihle lidé viděli na dresu hráče logo naší firmy!“
Jiná firma se zase dotáže: Kolik by asi stálo umístit na stadionu kde se finále hraje, nápis s názvem našeho produktu doplněný o ksicht fotbalisty, jenž dá v daném utkání s největší pravděpodobností gól? Nebylo by skvělé, kdyby poté běžel k naší reklamě se svojí podobiznou a všechny deníky by druhý den otiskly vtipnou fotografii slavícího hráče, hned vedle jeho podobizny s tyčinkou „MERKUR“ v ruce! (kolik lidí druhý den logo firmy uvidí v novinách už ani nepočítám)
Všechny tyhle firmy se dozvědí během pár vteřin na kolik taková sranda přijde. A víte co? Oni ty nehorázné sumy zaplatí. A víte proč? No poněvadž si spočítají, že když toto jediné utkání uvidí dejme tomu 10 milionů lidí na celém světě, je zde určitá pravděpodobnost, že malý František zatahá svého otce druhý den za šrajtofli, protože chce mít tyčinku Merkur s obalem fotbalisty, který včera za jeho tým skóroval. A tyčinky Merkur se díky tomuto faktu prodá tolik, že zisk z tohoto prodeje pokryje náklad na pořízení takové reklamy. A to je celé. Takto celá mašinérie funguje. Opomíjím další druhy příjmů jako je prodej dresů ikon sportovního nebe, prodej podobizny Davida Beckhama na zapalovači či další příjmy sportovců těžící z faktu, že dotyčný tenista si obléká pouze a jenom boty od Adidasu a mnoho a mnoho dalších.
A jsme u jádru pudla. Nebo u jater pudla?
Co nyní uděláme s těmi chirurgy, kteří zachraňují naše životy? Kde vezmeme peníze na jejich výplaty, aby se s platy sportovců srovnaly, nebo je logicky předčily? Má zde lékařům pomoci stát? Mají snad lékaři stavět stotisícové haly, aby zde předváděli své umění publiku? Co ale bude předvádět takový onkolog? Koho zajímá jaké boty si obléká docent Houžvička? Kde je ono řešení této „nelogičnosti“?
Jsem ve slepé uličce.
Ale vlastně ne.
To my LIDÉ sledujeme tuhá zápolení a v extázi křičíme gól, když Jirka Šlégr střílí vedoucí branku našeho týmu na olympiádě. To my lidé máváme vlajkami pokaždé, když se blíží Lukáš Bauer do cíle. Nejenom my češi. Děje se to na celém světě. Tedy pardon. V celém komerčním světě. Nebyli dříve nejváženějšími a nejmovitějšími osobami gladiátoři? Nebyli to ti lidé na které se upínaly zraky davů?
Přestaneme snad sledovat sportovní zápolení jenom proto, aby se doktoři měli lépe? Nebo postavíme svět nový, kde budou platit zcela jiné zákonitosti? Asi ne.
Zkrátka můžeme za to my sami, i když už vidím reakce těch, jimž přijde jakýkoli sportovní souboj stupidní. Dokud budeme ochotni chodit na náměstí v tisících a fandit svým týmům, nejspíše se vždycky najde firma, která to celé ráda zaplatí.
To víte že bych byl rád, aby lidé co nás tahají z bryndy, nemocí či splínu byli za tento počin náležitě ohodnoceni.
To víte že bych byl rád, abychom žili ve světě, kde budou ti společnosti nejprospěšnější zároveň těmi nejohodnocovanějšími.
Tato rovnice (sportovec-lékař) žádné řešení nemá. Alespoň ne v době, ve které právě žijeme.
Obdobná rovnice je zase sportovec-lékař-popová hvězda. Ale o tom třeba zase někdy příště.
Nebo raději ne, že ano?
