Pohled na ISS byl omračující

V páteční odpoledne média přinesla krátkou zprávu o přeletu vesmírné stanice ISS nad Českou republikou přímo v nadhlavníku po deváté večer. Rekordní vedra přes den a čistá obloha na většině míst ČR tak přinesla pro mě úchvatnou podívanou.

Pro jiného všední, i nic neznamenající událost. Seděl jsem na zahrádce jedné hospůdky v centru Pardubic ve společnosti asi 8 lidí. Kromě jednoho muže se moje zpráva o přeletu ISS nad naším územím, nesetkala s nějakým větším zájmem u stolu. Podotýkám, že to nebylo z toho důvodu, že ISS nad námi létá takřka neustále, i když jen ve velmi řídkých intervalech ji lze pozorovat tak skvěle jako v pátek.

Trochu mě zklamalo, že událost, která je na naší matičce Zemi jedinečná se netěší příliš velkému zájmu. Tedy již nikoliv na naší matičce Zemi, ale na její oběžné dráze. Nějaká vesmírná stanice, co si to šine neskutečnou rychlostí nad našimi hlavami, prostě netáhne.
Pro mě byl ovšem zážitek z pátečního přeletu něčím neopakovatelným. Nejsme holt každý ze stejného těsta a každého nevzrušují výpravy člověka na Měsíc, či objevování nových, planet, hvězd a galaxií.
ISS (International space station - Mezinárodní vesmírná stanice) se přiblížila nad naše hlavy zhruba ve 21:13. Jasné počasí a spoře osvětlená zahrádka, která naštěstí nerušila přílišným světlem, jenž v pozorování noční oblohy ruší, mi nabídly nevšední pohled. Takřka "na dosah ruky" se přímo nad mou hlavou objevil bílý bod, který byl (podle vědců) 20x jasnější než ostatní hvězdy. Závratnou rychlostí tento bod letěl nad našimi hlavami a byl tak jasný, že někdo namítnul, že se nejedná o nějakou vesmírnou stanici, ale o thajskou lucernu, kterou nyní lidé často vypouští pro štěstí. Ten bílý bod byl skutečně tak jasný, jakoby se opravdu ve velké výšce ztratil jasně zářící balón.
Zážitek to byl žalostně krátký, ale pro mě úchvatný. Asi po 45 vteřinách mi ISS zmizela za obzorem a chystala se na další z mnoha přeletů naší Země. Chápete to? Já si tady popíjím své malé pivo, a támhle někde letí rychlostí 27 700 km/h za hodinu těleso o rozměru fotbalového hřiště, v klidu si sosá svou energii ze slunce a téměř jakoby se mi vysmívalo, co to tady řeším. Již jenom představa velikosti a rychlosti tohoto objektu mi pokaždé vyrazí dech. Dvacetsedmtisíc kilometrů za hodinu. Závidím těm, co si takovou rychlost dokážou jen maličko představit. 
Jak by asi na podobnou podívanou reagoval nezúčastněný pozorovatel jen před 100 lety? I když není nutné sahat tak daleko do minulosti. I dnes jsou při bližších přeletech ISS nad našimi hlavami hlášeny telefonáty zmatených lidí, kteří referují úřadům o zcela nezpochybnitelné návštěvě UFO.
Můj zážitek dotvářelo pomyšlení na několik kosmonautů nebo astronautů chcete-li, pro které je ISS na dlouhou dobu jejich jediným domovem. Támhle v té bílé tečce dýchají, jí a spí lidské bytosti, se svými problémy a strastmi. Zrovna teď je to třeba starost o vesmírnou loď Progress, která pravidelně doplňuje ISS zásobami. Rusové ji vyslali k ISS ve středu, ovšem raketa se jim kamsi zatoulala. Neumřou zatím na ISS hlady? Nezahynou žízní? Naštěstí Vesmírná agentura ihned uklidnila nejen kosmonauty, ale i veřejnost, že zásoby na ISS v klidu vystačí do příletu další zásobovací vesmírné lodě ATV plánované na únor 2012.
Pokrok na poli dobývání vesmíru se sice v poslední době přibrzdil (byl ukončen projekt amerických raketoplánů), ale mě bude stále uchvacovat pohled ke hvězdám, který je nyní místy doplňován přelety předmětů, vyrobených zde na Zemi. Umělé družice brázdí tzv. stratosférou, vesmírná loď kopíruje oběžnou dráhu Země.
Lidé vzhlíželi ke hvězdám již od nepaměti. Koho by kdy napadlo, že při pohledu vzhůru nebudou noční oblohu prosvěcovat jen nehybné předměty v podobě hvězd a planet (ty se pohybují lidskému oku takřka nepozorovaně), ale i předměty vyrobené námi lidmi.
Jsem přesvědčen o tom, že se ve vesmírných análech jednou obyvatelé jiných planet dočtou o objevu nové planety, kde zcela jistě existoval nebo existuje inteligentní forma života, neboť družic a dalších důkazů naší existence jsme již vyslali do vesmíru mnoho. Je pouze otázkou, jak bude zpráva ve vesmírném měsíčníku dlouhá. Buď se za milióny let staneme jen krátkou zmínkou na posledním listu daného periodika s poznámkou, že život na nově objevené planetě již tisíce let neexistuje. Nebo budeme senzací na první straně všech mimozemských novin, neboť jsme vyjádřili ochotu ke spolupráci a těšíme se na ni.
Ale to už tady ani já, ani vy nebudeme.