Čas od času to potká každého

...tak hodně štěstí

Spaluje to jako žár. Máte co dělat, abyste to ustáli. Klátíte se v poryvech větru a pot vám stéká po temeni.
Někdy je to v klidu. Třeba i dlouho dobu. Snaží se vás to uchlácholit.
Jenže dříve nebo později to přijde. Objeví se to nečekaně, i když jste celou dobu tušili, že se přeci jen něco chystá.
A zas je to stejné. Prochází to až do morku kostí. Držíte se ocelové konstrukce, krupobití bičuje obličej a vy padáte, padáte, protože ta ocel je kluzká. Ne nadarmo se říká, že každá taková zkušenost zocelí. Vezmete si nějaký prášky, vybrečíte se, nebo se opijete s přáteli. Zahrabete se pod peřinu a jste na to sami, tak sami. Ale to vy chcete. Každý se s tím popere po svém.
Po čase to pozvolna odezní. Nebo neodezní. Čím déle je to pryč, tím více se bojíte, že to třeba zase přijde.
Říkáte si, že už nic horšího přijít nemůže, to ale nemůžete nikdy vědět na sto procent. Někdo to nakonec neustojí. I to se stává.
Někoho to pronásleduje pořád, jiný dělá, že o tom ani neví. Každého to čas od času zastihne.
Nevěra, závist, zrada, válka, touha, nehoda, láska, ztráta, rozchod, smrt.
Život je pěkná svině. Ale taky ta nejkrásnější věc co vůbec existuje.