Co je z hlediska státu a jeho výdajů prospěšnější? Pokrátit státním zaměstnancům jejich platy nebo ty méně výkonné propustit?
Před volbami se nynější vládní strany kasaly jakým razantním způsobem sníží náklady jednotlivých ministerstev, sníží počty úředníků a ostatních státních zaměstnanců, především některá vyjádření Radka Johna byla velmi sebevědomá a byla vyslovována s přesvědčením, že vlastně není co řešit, zkrátka propustíme, snížíme platy a fertig. Šlo o čísla. Až nyní se vláda vyrovnavá s faktem, že za čísly se schovávají lidé a ať se zakrojí kamkoliv, lidé celkem pochopitelně křičí, seč jim síly stačí. Podporuji vládu v jejich úsporných krocích, leč mám k tomu podstatné výhrady.
Nechápu, proč se nejdříve stanoví částka, kterou musíme ušetřit a následně se hledá způsob jak toho dosáhnout. Takže rozpočet se sestavuje prakticky tak, že pan Kalousek řekne ministrovi zdravotnictví: "Leoši, marná sláva, je krize budeš muset škrtnout 5 %, přines mi návrh, kde těch 5 % ušetříte (to je má zjednodušená představa). S ostatními ministerstvy se to děje podobně. Takže podle toho, kolik na to máme (nemáme) peněz, okopírujeme strukturu výdajů ministerstev a celého státního rozpočtu a pouze někde ubereme na platech, někde někoho vyhodíme, tu vrátíme nějaké hodinky, aby to nějak vyšlo a Míra byl spokojený.
To mi v mém, zřejmě zjednodušeném, myšlení prostě "neštimuje". Ke každému ministerstvu je, dle mého názoru, třeba přistupovat individuálně. Když přestřelím se šetřením ve školství, tak zřejmě nikdo nezemře, ve zdravotnictví tomu bude asi jinak.
Oproti současnému stavu bych si představoval následující průběh:
Zjistit auditem skutečnou potřebu státních zaměstnanců, úředníků, policistů, učitelů, doktorů, policistů, dále pak účelnosti vynaložených provozních nákladů. Pod skutečnou potřebou si představuji takovou potřebu, která by zajistila bezproblémový chod státu. Dále udělat průzkum trhu práce, ze kterého by vyplynulo o kolik mohu snížit platy jednotlivých pozic, aby se mi na příslušnou pozici hlásil stále ještě dostatečný počet kvalitních zájemců.
Příklad: Z auditu vyplyne, že doktorů a ostatního zdravotnického personálu máme nedostatatek, navíc v poměru k okolním státům za mizerné peníze. Nemocnice chátrají, přístroje jsou čím dál tím dražší, léčení je efektivnější, délka léčení se snižuje, ovšem tím více narůstá počet zákroků. Při snížení platů doktorů a zdravotníků hrozí masové odchody z tohoto sektoru. Při takovýchto zjištěních přece nemůžu rezort zdravotnictví ještě seškrtat! Nějaké základní priority by měla mít vláda určeny a asi se shodneme, že zdravotnictví by mělo být jednou z nich.
Příklad č. 2: Auditem je zjištěno, že úředníků je 10 % nadstav, jinými slovy řečeno se každý desátý celý den rýpe v zadku. V tom případě musí být rozhodnuto, že mu za velkého vřískotu nesnížíme plat o 4-10 %, ale prostě ho vyhodíme, protože budeme udržovat takový počet úředníků, který je potřeba. Zbylým potřebným úředníkům snížíme plat o 4-10%, nikoliv proto, abychom ušetřili ty potřebné peníze, které nám nadiktoval Mirek, ale proto, že víme, že i přes toto snížení platů budeme mít na toto úřednické místo 7 dalších ochotných čekatelů.
Možná se zeptáte, co s propuštěnými úředníky? Nějaký čas budou určitě na podpoře. V dnešní době, kdy stále pociťujeme důsledky hospodářské krize, budou mít problém s uplatněním a možná budou muset řešit existenční otázky. Ale budou nuceni jít pracovat jinam. Ať už začít podnikat nebo pracovat do administrativy v podnikové sféře. Až krize pomine a platy ve veřejné sféře půjdou opět nahoru, tito lidé už tam nebudou. Jak myslíte, že to dopadne, když těm nepotřebným pouze snížíte plat místo toho, aby byli odejiti? V době blahobytu jim bude opět přidáno a tito lidé budou opět generovat zvýšené náklady.
Navíc, pokud chcete zjistit, kolik vláda skutečně uspoří tím, že sníží platy státním zaměstnancům, musíte si od úspory ve výdajích odečíst výpadek příjmů tímto zásahem způsobeným. Pokud někomu snížíte hrubou mzdu, vyberete míň na dani z příjmu, klesnou odvody na soc. a zdr. pojištění, navíc tento člověk má nižší kupní sílu, takže klesnou příjmy z DPH a spotřební daně. Propuštění možná vyvolá vyšší prvotní náklady státu, zvýší náklady vynaložené na vyplácené dávky v nezaměstnanosti, náklady na rekvalifikaci, ale jednou provždy tohoto člověka od systému odstřihne. Ve chvíli, kdy si tento člověk najde nové zaměstnání, tak z toho stát už pouze těží.
