Kdesi ve vzdáleném kraji, v jednom malém lesíku, žila spokojeně zvířátka. A byl to život v skutku idylický. Žádné ze zvířátek si nemuselo shánět potravu samo, protože lesík měl na starosti hajný Vávra, který dával každému zvířátku do korýtka tolik jídla, že bylo neustále přejedené.
Zvířátka žila v takové hojnosti, že neměla žádný důvod se mezi sebou pojídat. A tak se nemůžete divit, že medvěd hlídal lišce liščata, když si potřebovala skočit na kus řeči ke krtkovi. Vlci si hráli společně se zajíci na honičku, myšky a orli debatovali o tom, jaké má být v týdnu počasí. Kuny a veverky spolu žily na hromádce. Bobři, jezevci a ondatry spolu chodili hrát pravidelně každý večer lízaný mariáš.
Život to byl krásný. Ale tím, že si zvířátka nemusela shánět potravu a necítila žádnou potřebu starat se o svojí existenci, začala se tak nějak nudit a vymýšlet různé způsoby jak se zabavit.
Zajíc Lízek jednou našel v poli tenisový míček a navrhl zvířátkům, že by mohla hrát fotbálek. A tak se pár měsíců hrál turnaj ve fotbálku. Při zápase medvědů s křepelkami však bylo hodně zraněných a tak se zvířátka rozhodla od tohoto způsobu zábavy po pár měsících upustit.
Již brzy však měl přijít den, od kterého již nebudou mít zvířátka slovo „nuda“ ve svém slovníku.
A byl to lasičák Hloš, který přišel s geniálním nápadem jak rozpoutat nezřízenou zábavu v celém lese. Jednou při snídani představil svůj plán ostatním zvířátkům.
„Uspořádáme soutěž! Soutěž, ve které každý z nás ukáže to nejlepší, co v něm dřímá, ostatní pak zvolí toho nejlepšího a nejvtipnějšího, který bude všemi opěvován jako hrdina.“ ...tak zněl Hlošův jednoduchý plán.
Všechna zvířátka vyjekla nadšením. To je přeci ono. Je to tak jednoduché, proč jsme jen na to nepřišla sama.
Soutěž měla začít následujícího dne. Všechna zvířátka chodila jak duše zbavená a nemohla se dočkat začátku soutěže.
Konečně nastal kýžený večer. Za svitu ohýnku (pro škarohlídy: ohýnek zapálil hajný Vávra) představil moderátor lasičák Hloš porotu, která měla rozhodnout o tom nejlepším a nejvtipnějším ze všech zvířátek. V porotě zasedli medvěd Duzna, klokan Fábera, opička Leada a křepelka Rešedka. Show mohla začít.
Jako první vystupovali slepí bratři krtci. Zpívat neuměli, a proto alespoň skřehotali, seč jim síly stačily. Zvířátka byla jejím výkonem naprosto dojatá. Z každého koutu se ozývalo posmrkávání a kapesníčky všem přítomným jenom vlhly. Porota vystupující náležitě ohodnotila. Další vystoupení se však trochu opozdilo, protože křepelka Rešedka propukla v usedavý pláč a nebylo možné jí utišit.
Následovalo moře zábavných čísel a představení. Zvířátka chvíli tleskala, chvíli se smála a chvíli plačtila. Show šla do finále. K poslednímu číslu nastoupil jelen Boid Kára.
Jelen Boid Kára předstoupil před porotu a před ostatní zvířátka. Chvilku nehybně stál, koulel očima až se zdálo, že mu musí z důlku vypadnout a pak..................... pak se krásně pokakal. V publiku to jen zašumělo úžasem. Takhle krásný cepín ještě nikdo nikdy neviděl. Po chvíli ticha začala zvířátka tleskat a aplaus ve stoje nebral konce. O vítězi bylo rozhodnuto.
Od té doby zvířátka žijí šťastně a neznají nudu. Celý den probírají výkony krtčích bratrů, Boidovy exkrementy a výkony dalších zvířátek. Šťastný to kraj.
