V jednom zvučném městě jménem Middletown žilo několik rodin. Byli to lidé pracovití, kteří si vždy vydělali na svůj blahobyt a tak se mohli těšit po dlouhé časy ze vzájemné lásky a užívání si života.
Dospělí tu měli spoustu dětí, které jim činili jen samou radost. Není potom divu, že rodiče dávali dětem nějaké to kapesné na přilepšenou, aby se jejich ratolesti také trochu poměly. Děti z tohoto kraje byly ale opravdu moc chytré. Věděly, že v sousedním městě Westfieldu žijí děti, které se nemají tak dobře jako ony a potřebovaly by občas nějakou tu korunu půjčit. „Proč ne?“ řekly si naše chytré děti. „Půjčíme Vám, ale vrátíte nám o něco více“. Takovou předložily nabídku dětem z Westfieldu. Obchod byl dohodnut a naše milé děti začaly prosperovat. Za chvíli nepotřebovali žádné kapesné od svých rodičů a dokonce přinášely do rodinného rozpočtu každý rok nějaké procento ze svého výdělku. Chvilku to takto fungovalo, ale jen do doby, kdy se dětem z Westfieldu začalo dařit lépe. Za pořízené peníze totiž nakupovaly duhové kuličky a ty prodávali dále do Cubelandu se solidním ziskem. To jim přinášelo dostatek příjmů, aby mohly pravidelně splácet půjčky i s dohodnutým úrokem. Proto chtěly ještě více kuliček a tak potřebovaly více půjček od dětí z Middletownu. Děti z Middletownu více peněz neměly, ale věděly, že v Nooblandu mají děti také velké kapesné a že by jim mohly půjčit na nižší úrok než za jaký půjčují peníze do Westfieldu. Dohoda proběhla rychle a dětský svět půjček a kuliček mohl pokračovat.
Jenže, děti z Westfieldu se pěkně vybarvily. Zvykly si, že peněz mají dost a po jejich původní skromnosti již nebylo ani památky, za půjčené peníze si nakupovaly zmrzliny a jiné další laskominy a za chvíli neměly na to, aby dětem z Westfieldu splácely půjčky. Ale jak to tak u gaunerů bývá, jsou vypočítaví a dokáží si i v nelehké situaci poradit. Děti z Westfieldu si začaly vyrábět papírky na které vlastní krví napsaly, že za tento papírek za nějakou dobu zaplatí tolik a tolik peněz a tyto papírky prodávaly a vyměňovali je tak za peníze. Z těchto peněz potom splácely půjčky dětem z Middletownu. Všichni opět byli šťastní. Jediný problém byl v tom, že děti z Westfieldu musely stále podepisovat vlastní krví nové a nové papírky, stále více a více, dluh se nezmenšoval.
Až jednoho dne, kdy děti podepisovaly krví další papírky, tak zjistily, že už je nikdo nechce, nikdo je již nevymění za peníze. A navíc ty protivné děti z Middletownu chtěly svoje peníze nazpět.
Ve Westfieldu, Middletownu ale i Nooblandu zavládlo dětské zděšení. Děti z Middletownu šly žalovat rodičům. Rodiče z Middletownu byli velmi rozezleni a tak se v brzké době setkali s rodiči z Westfieldu a požadovali po nich úhradu dluhů jejich dětí. Rodiče z Westfieldu dluh za své děti zaplatili, ale jelikož byl dluh opravdu velký, museli si na něj půjčit od svých známých a museli ho začít těžce splácet.
Děti z Middletownu byly spokojené, že se vše krásně vyřešilo a dále začaly dětem z Westfieldu důvěřovat, protože věděly, že se za ně v případě problému postaví rodiče a tak dále začalo půjčování na zmrzliny (nikoliv na kuličky jako dříve). Děti z Westfieldu si samozřejmě vesele půjčovaly dál, vždyť se nemůže nic stát, žijí ve 21. století a táta s mamkou to kdyžtak zatáhnou.
A víte jak to dopadlo?
Lidé z Nooblandu zjistili, proč se jejich město jmenuje Noobland.
Lidé z Middletownu zjistili, že jejich předci pocházeli z Nooblandu.
Děti z Westfieldu odmítly za jakýchkoliv okolností nedopřát si zmrzlinu a vydíraly rodiče, ty pod tíhou následků museli prodat vše co jim patřilo, aby dětem zajistili zmrzlinu.
Rozzuření rodiče z Middletownu a Nooblandu se rozhodli si vzít svůj majetek násilím a vyplenili to málo co ještě ve Westfieldu zbylo.
Ještě že jde jen o takový hloupý dětský příběh, že?
