Náš život"rómsky" II.- naše osobnosti... Naozaj osobnosti? (ČR)

V roku 2009 som napísal  môj prvý článok pre tento blog, pod názvom- Náš život -"rómsky"... Článok sa stretol zo širokým pozitívnym hlasom. Takmer po roku som sa rozhodol napísať - Náš život "rómsky" II.  V tomto článku sa chcem pozrieť, aký život my rómovia medzi sebou žijeme...

V minuloročnom článku - Náš život "rómsky" som mimo iného písal... "Chceme, aby si nás majoritná spoločnosť vážila, mala nás v úcte, ale prečo vlastne?! Keď si my sami nevážime seba? Máme my Rómovia blízko jeden k druhému? Vieme sa navzájom dohodnúť?"

Som presvedčený, že pokiaľ sa nenaučíme pozrieť do vlastných radov, nepohneme sa z miesta...  Aké sú vlastne tie naše rady...  My žijeme život urazených, dotknutých, ponížených ľudí, ľudí ponížených „majoritnou spoločosťou“! A v tom väčšina z nás vidí naše „rómstvo“. "Som Róm, ublížili mi", hovoríme.... Ale ja hovorím: „Tak nám treba!“ Veď čo vlastne chceme?
Nestaráme sa o našu kultúru, my sami robíme málo preto, aby sa naša kultúra rozvíjala, aby rástli jej hodnoty! Medzi Rómami platí jedno staré porekadlo" gádžo nás nenavidí, ale cigán cigána utopí v lyžičke vody"... Róm róma poníži, pošpiní, v rómských getách sa rozmáha úžera, alkoholizmus, fet a drogy sú na dennom poriadku, o fetujúcích deťoch, či celých rodinách písať nebudem, lebo je to zbytočné... Incest, slovo, ktoré u normálneho človeka, vyvolá minimálne zimnicu po tele, je v getách nie tak neznámy pojem..

To všetci samozrejme vieme, a verte že neutešený stav rómskych rodin, segregovaných getách hnevá aj nás ostatných rómov, ktorý žiju presne ako aj vy, väčšinová spoločnosť.  No ja sa chcem pozrieť na niečo iné, na takzvaných slušných rómov, ktorý o sebe tvrdia že sú na inej urovni, dokonca tú svoju úroveň dávaju najavo širokému okoliu, aj okoliu rómov...

Akých rómov na úrovni mám na mysli? No akých??? Zbohatlíkov, kšeftárov, rómov, ktorí sa vyškriabali po chrbte iných hore, a pritom zabudli, že kým sa dostali na povestný olymp rómskeho života, žili život obyčajného človeka, róma, ktorý chodil do práce a sníval o lepšej budúcnosti.  Chcem zdôrazniť, žili život ako aj ostatní, obyčajní život, nemyslím život asociála z geta, mám na mysli, že pracovali, chodili možno do továrne, do školy, jednoducho žili život obyčajných ľudí, kým im niekto nepomohol dostať sa hore...

Ivan Veselý - rómsky aktivista, politik, alebo kšeftár - zbohatlík, ktorý sa vyškriabal hore po chrpte tzv. rómskej spolupatričnosti... 

Ivan Veselý se narodil v roce 1965 v romské osadě na východním Slovensku. Jeho maminka je uklízečka, otec železniční zámečník. Je nejstarší z pěti sourozenců. Po ukončení základní školy byl přijat na střední vojenskou školu v Martině a do roku 1989 pracoval jako voják z povolání. V roce 1989 byl za svoje postoje k vedení armády degradován a propuštěn. Po krátkém období, kdy pracoval jako kopáč či řidič nákladních automobilů a stavebních strojů se přihlásil ke studiu na Filosofickou fakultu, obor sociologie. Byl přijat, ale studiu nedokončil. Vzhledem ke svým předchozím postojům byl jako politicky perzekuovaná osoba vojensky rehabilitován a rozkazem ministra obrany Čr povýšen do hodnosti nadporučíka v záloze.
V současné době se věnuje práci ve své obchodní společnosti a zejména práci pro romskou komunitu a pro nadaci Dženo (Nadace na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot), kterou založil společně s manželkou Klárou Veselou. Je místopředseda romské politické strany - Romské občanské iniciativy.

Zdroj: Internetový portál Romové v české republice

Tento rokmi preverený rómsky aktivista, ktorý navonok vystupuje ako zástupca českého rómstva, dobre vie, že práca pre rómsku komunitu, vytváranie rôzných nadácií, ktoré v konečnom dôsledku nič pre róma neurobili, je dobrý biznis... Jednoducho povedané, zo Štátne českej pokladnice, dostane nemalý finančný príspevok na činnosť nadácie, alebo iný projekt, do ktorého v skutočnosti investuje iba desatinu z celkového finančného príspevku, a ostatok už nejako vydokalduje pre štátnu pokladnicu, a on si žije svoj pohodlný život podnikateľa, zátupcu českého rómstva, ktorý do širokého sveta vykrikuje, ako českí rómovia ťažko žijú, ako sa im ubližuje, a pritom on sám pre to nič neurobil...

Chodím na Facebook, požiadal som tohto pána o priateľstvo, priateľstvo prijal a ja potešený, že si s týmto pánom pokecám som mu napísal prvú spravu: " Dobrý večer, som rád že ste ma prijal medzi svojich priteľov, už dlhšie sledujem Vašu prácu, preto som rád, že si môžeme pokecať..."  Jeho odpoveď stála za to: "ďekuji" ....  V tom jednom slove "ďekuji", sa ukázala jeho pýcha, nadutosť, sebavedomosť, hlúposť, asertivita...  Bol som prekvapený, ale chcel som pokračovať, neúspešne... Tento za rómov bojujúci aktivista, nemá v sebe ani toľko, aby sa skutočne zaujímal o druhých ľudí. Nakoniec, keď som videl, že tento človek nemá záujem o kominukáciu nie len so mnou, som ho vyradil z priateľov...

Ak takýto človek zatupuje české rómstvo, tak ľutujem českých rómov, a v konečnom dôsledku aj čechov..

Jarmila Balážová- novinárka

Jarmila Balážová se narodila 5. 1. 1972 v Brně, kde také absolvovala gymnázium. Poté vystudovala žurnalistiku na Fakultě společenských věd UK, obor filmová a televizní tvorba, kterou ukončila diplomovou prácí "Romská média pro roce 1989". V listopadu 1992 spoluzakládala ve veřejnoprávním Českém rozhlase romskou redakci, kde připravovala program romského vysílání "O Roma vakeren" do září 1998. Od počátku roku 1999 pracuje jako dramaturgyně pořadů pro děti a mládež v České televizi. Od roku 1997 byla šéfredaktorkou romského měsíčníku Amaro gendalos. Od roku 2003 je šéfredaktorkou měsíčníku Romano voďi (Romská duše).

Zdroj: Internetový portál Romové v české republice

Pre uvedený zdroj, táto rómska novinárka uviedla: Jak je podle Vás informována česká veřejnost o romské menšině?

Velmi sporadicky, nepravidelně a bohužel mnohdy i neobjektivně. Existují média (televize NOVA, bulvární tiskoviny), které si na tzv. "romské otázce" vždy rády smlsnou. Objevují se ale naopak i taková, jež se snaží tématu věnovat častěji a objektivněji (týdeník Respekt, pořad ČT Nadoraz). V posledních letech se Romové na stránky tisku a do vysílacích časů televizních i rozhlasových dostávají frekventovaněji než tomu bylo předtím. Stále však zůstávají něčím okrajovým, něčím "speciálním", co nezapadá do přirozené podoby tisku, rozhlasu či televize. Mám na mysli, že se o Romech hovoří pouze v souvislosti s romskými tématy, že se Romové objevují pouze coby reprezentanti Romů nikoli názorů či individuí. Jaky je podle Vás vztah české společnosti k romské komunitě. Nepřirozený a hluboce poznamenaný neschopností rozlišovat člověka jako jednotlivce nikoliv coby kus patřící ke stádu - jakémukoliv. U jedněch vyloženě nenávistný, přičemž ona nenávist zpravidla ani nevyvěrá z vlastní negativní zkušenosti. Druhé charakterizuje přístup laxní...je jim to jedno. Oni ty "Cikány" nemusí, ale zabíjet, to už je dle jejich názoru moc. Učinit však něco proti tomu zabíjení také! Třetí skupinka - početně velmi omezená - Romy miluje, stejně hloupě jako je ta první nenávidí. Tihleti "rádoby humanitní lidé" totiž také nerozlišují. I oni cítí něco k Romům - i když třeba lítost, obdiv či dokonce lásku - jako k jedné mase. A poslední - ještě méně početnější jsou ti "normálové". Je jich jako jehel v kupkách sena, ale zaplať pán Bůh za ně! Jak jsou podle Vas potírány v Česke republice projevy rasismu?Neuvěřitelně... potírány totiž takřka nejsou. Čest výjimkám, ale protože je jich tak málo, člověk se ani za tohle paušalizování nemusí stydět. Již nejméně osm let od našeho "sametu" Romy beztrestně nepouští do restauračních zařízení, ani na diskotéky, diskriminují je ve školství, v zaměstnání, na ulici. Zdi se mohou chlubit nápisy, posílajícími některé skupiny obyvatel téhle země do plynu, média pobuřují rasistickými příspěvky, hudebný pořady rasistickými videoklipy, hudební gigantická vydavatelství nahrávkami propagujícími nesnášenlivost a fyzický rasismus. Nemusím snad podrobněji rozebírat to nejhorší... brutální útoky končící těžkým zraněním či dokonce smrtí! Jaký je Váš nazor na postavení Romů v České republice?Vyplývá pochopitelně z výše uvedených řádek. Jednoduše a velmi stručně řečeno. To postavení je nerovnoprávné. Přestože zákony Ústavy české praví něco jiného, praxe toto tvrzení denodenně každičkou hodinu a minutu dokazuje. Co podle Vás vytýkají nejčasteji Češi Romům?Nepřizpůsobivost v nejrůznějších směrech. De facto o ni ale nestojí. Integruje-li se totiž někdo dokonale do téhle společnosti, má to stejně spočítané. I když on sám bude "svatý", bude na něj jeho okolí házet všechnu špínu světa a bude po něm chtít, aby odpovídal za čin každičkého Roma v téhle zemi. Co podle Vás vytýkají nejčasteji Romové Čechům?Již zmíněnou neschopnost vnímat člověka jako individualitu a ne jako člena minority. A taky nechuť či možná dokonce zbabělost poznávat něco odlišného a snažit se to pochopit. Jak vidíte budoucnost Romů v České republice? Reálně. Když se tato generace Romů bude moc snažit a zatne zuby, bude se ta příští mít o něco lépe. Ne že by byla ve větší oblibě u gádžů, to rozhodně ne, ale bude už snad natolik vzdělaná, poučená a emancipovaná, že se proti těm nejhorším projevům rasismu bude umět bránit. Jaké jsou podle Vás možnosti řešení vzájemného soužití Čechů a Romů?Trpělivost, investice do vzdělání (u Romům i neromů), větší občanská angažovanost osobností kulturního, politického pole, výchova k občanské společnosti, multikulturálnosti a především rozlišovací schopnosti. Myslíte si, že je nutné přitáhnout zájem Romů o celospolečenské dění a své postavení ve společnosti? Pokud ano, jak byste toho docílili? Bez diskusí ano. Pokusila bych se cestou osvěty, vzdělávání a správnou motivací. Bylo by však bláhové domnívat se, že přitáhnu 100 procent lidí. Uvažovala jste někdy o odchodu z České republiky?Ano, občas, ale spíše teoreticky v souvislosti s odchodem mých přátel. A pak také v souvislosti s jistou bezmocí, kdy nemůžete s tím balvanem pohnout o takový kus, jaký byste chtěla. Ale odejít nehodlám, nebude-li to absolutně nevyhnutelné. Doufám, že ta situace nenastane, i přesta všechna příkoří to tu mám ráda, tahle země je mojí vlastí a kořeny k ní jsou zapuštěny hluboko ve mně.

Zdroj: Internetový portál Romove v Česke republice

Pre obyčajného človeka, róma, ako som ja, odpovede tejto pani novinárky na uvedené otázky, priam zasahujú do srdca. Poviem si, áno má pravu, je to tak, bože tá je dobrá...  Túto ženu, jej kariéru sledujem už roky, bol so pyšný, že táto žena, rómka toľko dokázala. Keď som ju videl na obrazovke televízie Nova, nebudete veriť, bol som štastný, ako by som bol na jej mieste ja sám...

Preto bol som veľmi šťastný, že túto ženu som stretol, aj na faceeboku. Okamžite som ju požiadal o priateľstvo- dychtivo som túžil si s ňou písať, komunikovať, a dozvedieť sa viac o nej, a jej práci.

Moja prvá správa pre túto pre mňa obdivovanú ženu, novinárku,  bola: " Dobrý deň Vám želám, už niekoľko rokov sledujem Vašu prácu, musím povedať, že ste výborná, a teší ma, že ste prijala moje priateľstvo... "

Odpoveď tejto pani novinárky bola, ako by som to napísal, stručná...  "ďekuji" ... Všimli ste si? Áno, veľmi podobná odpoveď  ako pána Veselého, a musím povedať, že sa ma zmocnil ten istý pocit, o ktorom som písal...

Povedal som si nič, možno nemá svoj deň... Veď uvidíme, neskôr som sa snažil o daľšie komunikácie, neúspešne, žiadna odpoveď, reakcia, nič...  Až jedného dňa, pre moje prekvapenie od tejto pani novinárky správa: "Prominte, že vyrušuji, chci se jenom zeptat, vy máte neco společného z Kmeťovcami z Kmetobandu?"  V duchu som sa zasmial, že by si všimla moje meno? Keď som jej vysvetlil ako to je, som zároveň využil možnosť, aká sa mi doteraz nenaskytla, a len tak mimochodom som spomenul, že píšem články...  Napísal som, že nie som profesionál, iba sa snažím písať články, som samouk a bol by som zvedavý na jej názor, ako profesionálnej novinárky... Nič viac som nežiadal, bol som zvedavý na akýkoľvek názor tejto profesionáky. Ako ináč sa zdokonalíte v písaní, len keď vás niekto ohodnotí, poskytne radu, či napíše povzbudzujúce slova.

Jej odpoveď bola: "Ale jasní, pošlite mi link na vaše články, já si ich pročtu, a pak uvidíme. Jeno Vás chci požádať, nemám tolik času, bude to chvíli trvat..."

Samozrejme som to chápal, a nijak som nenaliehal, ale ako tak ten čas letel, prešiel týždeň, to si poviete má veľa práce, pritom ju však vidite ako diskutuje na facebooku... Prešiel mesiac, druhý, aj tretí mesiac, a nič... Žeby mala toľko práce...??!  Pritom ju vidíte každý deň na facebooku ako diskutuje...   Žeby si nenašla za ten čas, chvíľku na prečítanie mojich pár článkov...   Alebo jednuducho nemá záujem?!  Ja si myslím, že nemá záujem!

Nevadí, nebudem dobiedzať ani prosiť, a už ju ani nekontaktujem, mám ju ešte v priateľoch, vidím ju každý deň na facebooku a nič... Keby mala záujem o moje články, už by mi niečo napísala. Mimochodom všetky doteraz napísané články, publikujem aj na faceeboku, tak že má k nim prístup, a nič, ani slovko, nijaký komentár...

Nevadí poviete si, ale človaka to mrzí.  Táto novinárka, je v romských análoch zapísaná ako rómska osobnosť... Po takejto skúsenosti akú mám ja, hovorím, kašlem na takú osobnosť! Kašlem na osobnosť, ktorá sa chová ako pán boh, že ju musíte o niečo žiadať, a aj tak sa nedožiadate...  Kašlem na takú osobnosť, z ktorej je cítit pýcha, nadutosť, a totálny nezáujem v kominikáciu. 

Poviete si, ako je to možné, že ľudia o ktorých si myslíte len to naj, Vás sklamú na plnej čiare. Pre boha sú to rómovia, ktorí niečo dokázali, oni sa nebudú chovať jak gádžovia, na ktorých sa za podobné chovanie o akom som písal, hneváme, nadávame...  

Oni určite takí nemôžu byť, určite len nemajú čas, dostatok priestoru, ja neviem čo, len nechcete na začiatok prijať fakt, že týmto ľudom záleží na Vás, na ostatných rómoch len do výšky ich platu.... 

Že rómska duša, je im ukradnutá, že to kričanie na verejnosti , je len v podstate dobré pre nahrabanie peňazí do vlastného vrecka. Mať svoje teplé miestečko, a keď ho už mám, kašlem na rómov, na ich sny, názory, potreby. Je mi to fuk, mám svoje miestečko, slávu, peniažky a svet rómov je mi ukradnutý.

Vy ostatní si poviete, ale to je len Váš pohľad... áno, je to môj pohľad, moja skúsenosť, ale podľa Vás s koľkými inými rómami komunikujú už zmienené osobnosti rómskeho života? Keď sa pozriem na ich komunikáciu, skôr nekomunikáciu na sociálnej sieti facebook, tak zistím, že nie som sám, ktorý sa snažil o komunikáciu...  Alebo si myslíte, že len pre mňa nemali ten "čas", na slušné odpovede, zdôrazňujem, slušné odpovede, ako sa ním neustále oháňajú...?

Pán Veselý nemal vôbec záujem o komunikáciu, a p. Balážová  len čiastočnú, asi keď zistila, že zo mňa "slanina nebude", prestala komunikovať....  Ako sa hovorí na výhodnom Slovensku, keď sa márne snažite niečo pochopiť, alebo sa snažíte o odpoveď, ale ju nedostanete, nakoniec si poviete "i tak še da"...

Poviete si som možno zaujatý a možno som len sklamaný... Keby napríklad p. Balážová nemala čas, vôbec mi neodpíše, vtedy by som to aj pochopil... p. Balážová ma v priateľoch hodne ľudí, naozaj nemôže na všetkých odpovedať... Ale keď už ku akej takej komunikácii príde, o ktorej som písal, tak potom aká odpoveď vám príde na um, nie tá, o ktorej je celý tento článok...???

Chceme, aby si nás majoritná spoločnosť vážila, mala nás v úcte, ale prečo vlastne?! Keď si my sami nevážime seba? Máme my Rómovia blízko jeden k druhému? Naozaj máme?

Jozef Kmeťo

Pripravujem ďalší článok...Náš život"rómsky" III.- naše osobnosti... Naozaj osobnosti? (Slovensko)