Vánoční stromeček na pokračování aneb...

... jasný důkaz o tom, že mužský mozek myslí jinak než ženský.  Článek popisuje jeden úžasný nápad jednoho pohodlného muže a radí ženám, aby nebojovaly tam, kde se bojovat nedá.  

Ty vánoce si Hana chtěla opravdu užít. Pustila se do jejich příprav už koncem listopadu a s velkou pečlivostí vybírala i vánoční stromeček. Ten loňský se moc nepovedl, dětem se nelíbilo, že byl malý, tchýně zas prohlásila, že je to nejkřivější vánoční stromeček, jaký kdy viděla. Hana obešla celou řadu prodejců, nakonec vybrala nádhernou jedli, která by mohla jít na vánoční výstavu. Však taky byla pěkně drahá a pěkně se pronesla, když ji Hana táhla z tržnice domů.

Poslední den před Štědrým dnem už měly děti prázdniny a jejich tatínek si vzal dovolenou. Hana ještě letěla do práce, protože předvánoční účtárna se prostě zavřít nedá. Ráno řekla manželovi a dětem: "Mohli byste zatím, než se vrátím z práce, ozdobit stromeček. Budete ho ale muset trochu zkrátit, nějak jsem to s jeho výškou letos přehnala a nevešel by se nám na stůl." Zabouchla dveře a těšila se na to, až se odpoledne vrátí a bude všude po tom blázinci jen vánoční klid a pohoda.

Cestou z práce ještě koupila nějaké pečivo a ovoce, které již bylo zlevněné, a téměř utíkala domů, aby se už odfiltrovala od toho vánočního zmatku.

Když vešla do bytu, okamžitě ucítila vůni vánoc: vůni jehličí, vanilkových rohlíčků a zapálených svíček. V bytě bylo nebývalé ticho, nikdo se neozýval, snad všichni neusnuli?

"Jste doma?" zavolala z předsíně. Konečně zapleskaly dětské bačkůrky po lině v kuchyni a děti ji přiběhly přivítat. "Tak co? Už máme stromeček?" ptala se Hana. Malý Jenda ji vzal za ruku a vedl ji do velkého pokoje, kde vždycky na malém stolku na vánoce stává stromeček.

Hana zůstala užasle zírat. Nemohla uvěřit tomu, co spatřila uprostřed pokoje: její nádherná jedle byla zkrácena asi o půl metru, ale nikoliv od konce stromečku, ale od jeho špičky. Před ní stály asi dvě třetiny nádherné jedle,  která měla na uříznutém konci nasazenu vánoční skleněnou špici. "Proboha, co jste to udělali?? Za co mě trestáte?"chtělo se jí brečet a vrátit ten film tam, kde se ještě těšila na "svou" nádherně nazdobenou jedli. 

"Maminko, my máme letos stromeček i v dětském pokoji " řekl Jenda. Hana letěla do dětského pokoje a tam na stolečku stál "zbytek" toho nádherného stromu ozdobený ozdobami, které děti vyrobily v družině.

"Tatínek říkal, že stromeček je d o l e  moc  t l u s t e j  a že by to dalo moc práce ho tam řezat, tak jsme ho uřízli nahoře a to bylo hned, víš?". Hana se snažila svou bílou mozkovou kůrou pochopit, co vymyslela šedá mozková kůra jejího muže, ale nějak se jí to nedařilo. Chvilku se s tím smiřovala, ale nakonec to nechala být, přece nezkazí třem lidem vánoce, na které se všichni tolik těšili. 

Ten rok k nim přišel Ježíšek dvakrát. Jednou k velkému stromečku s velkými dárky a jednou k malému stromečku s dárky malými. Ty vánoce byly skutečně veselé, jak jí to každý před vánoci přál,  a Hana  kdykoliv vešla do pokoje s vánočním stromem, propukala v bláznivý záchvat smíchu...