Pláč jednoho ekologického pesimisty

"Lidi neblbněte, vždyť tady žijou lidi", mohli bychom si slovy Švejka povzdechnout, když projíždíme křížem krážem naší zemí, kde se rodná hrouda, sloužící dříve našim předkům k obživě, přeměňuje v solární elektrárny případně v "naftová řepková pole".

Vážená paní,

nedávno jsem si přečetl Váš článek, v kterém jste vyjádřila názor, že životní prostředí v naší republice se po roce 1989 díky celé řadě opatření značně zlepšilo. Jsem starý člověk, který celý život prožil uprostřed přírody a snažil se žít ekologicky již v době, kdy toto slovo ještě nikdo neznal. To víte, že mě štvalo, jak se za komunistů devastovala příroda, jak se postupně ztrácel lesní porost v našich horách, jak jsme měli špinavé mrtvé řeky, nedýchatelné ovzduší a přírodu plnou skládek s odpady, krátce - ekologická katastrofa.

To víte, že jsem se zaradoval s příchodem změn v roce 1989, že se snad konečně najde přijatelné řešení i pro unavenou a zplundrovanou přírodu.

Tleskal jsem zdražení pitné vody, které konečně vedlo k tomu, že s ní lidi začali zacházet jako s drahou tekutinou. Vždyť dříve se s vodou neuvěřitelně plýtvalo! Víte, že spotřeba na osobu a den byla dvakrát větší než je spotřeba dnes? Lidé si ale naivně mysleli, že budou-li s vodou šetřit, budou za ní i méně platit. Opak je pravdou, čím menší spotřebu za rok mají, tím více kubík vody stojí. Tady se pak blbě argumentuje, co?

Investovali jsme v našem domě nemalé prostředky do ekologického vytápění. Za toto topení platíme měsíčně vysoké částky.  Všichni kolem nás však topí pevnými palivy a spalují všechny odpadky z domácnosti. Někdy je u nás na venkově venku takový vzduch, že se nedá vyjít na dvůr, aby se člověk nerozkašlal.  Na plyn, který byl do vesnice přiveden za peníze EU, se mnoho domů nepřipojilo, raději dál topí pevnými palivy a zamořují celé údolí.

Doma pečlivě třídíme odpady, abychom měli v popelnici co nejméně směsného odpadu a všechny druhotné suroviny byly recyklovány. Přesto za odpady platíme stejný poplatek, jako všichni sousedi kolem, kteří dávají do popelnic vše, co se jim doma nehodí. A tento poplatek nám prý bude zase zvýšen!

Víte, vážená paní, životní prostředí v naší republice se po roce 1989 zlepšilo jen díky tomu, že se značně zredukoval průmysl a stali jsme se závislí na dovozu. Vždyť se podívejte na naše dálnice, kolik po nich denně projede kamionů, které vozí stejné zboží ze severu na jih, jako z jihu na sever.

Vážená paní, víte, bude mi letos osmdesát let. V boha nevěřím, abych od něj očekával nějaké rozhřešení, hledám ho sám ve svých myšlenkách. Když budu myslet sobecky jen na sebe, řeknu si: "Tož dobře, bude se mi aspoň snadno umírat". Když navštívím svá vnoučata, najdu je většinou před monitorem počítače a možná si za pár let ani nevšimnou, že už za oknem žádná příroda není.

Tož tak. Ale stejně je to škoda. Já sám se snažím přírodu chránit, protože ji mám zkrátka a dobře moc rád, i když finančně na to spíše doplácím.

Většina lidí v tomhle světě má však ráda hlavně peníze. Možná - kdyby se jim to projevilo na účtu, tak by se z nich taky stali milovníci přírody. Ale ta ekologická politika, kterou tady teď máme,  k tomu nepovede.

Už nečekám, že přijde nějaká další sametová nebo jiná revoluce a změní to. "Protože lidi jsou jen lidi", jak říkal pan Werich.

Ale, paní, stejně bude tý přírody škoda...