Milé děti, vážně zas nepůjdete volit?

Chtěla bych Vás přemluvit, milé děti, abyste letos zcela určitě šly volit. "Ta zem je má zem, ta zem je tvá zem ", zpívá se v jedné staré písničce. A v jiné novější písničce, kterou možná znáte spíš, se zase zpívá:"Jaký si to uděláš, takový to máš..."

Říkáte, že nevíte, koho volit. Všechny strany jsou podle vás hrozné. Rozumím Vám. I já mám pocit, že už léta volím tu nejméně strašnou stranu ze všech strašných. Vím, že tomu všemu tady úplně nerozumíte a nechce se Vám nad tím moc přemýšlet. Ale zůstat o volbách doma není řešení...

Vzpomínám si na to jako dnes, když jste přišly smutné ze školy a ptaly jste se, proč někteří spolužáci nemají peníze na to, aby mohli jet na školu v přírodě. Chtěly jste, abychom s tím my - ostatní rodiče - něco udělali. Dokonce jste se mne tehdy ptaly, proč nemůžou mít všichni stejně peněz. Považovaly jste za nespravedlivé, že na světě jsou děti chudé a jiné děti jsou bohaté. Ta otázka mne tehdy posadila na zadek.

Snažila jsem se Vám tehdy vysvětlit, že už se kdysi něco podobného zkoušelo a vůbec se to nepovedlo. Bylo naopak velmi nespravedlivé, když lidé, kteří hodně pracovali a snažili se, nedostávali za svou práci větší odměnu. Snažila jsem se vám vysvětlit, že rodiče by se měli sami postarat o své děti a snažit se jim zajistit, co potřebují. Snažila jsem se Vám vysvětlit, že já i táta pracujeme od rána do noci, abychom Vám na školu v přírodě a další požitky vydělali a sami třeba nikam nejedeme. Snažila jsem se vám vysvětlit, že každý člověk se musí o sebe umět postarat sám a stejně tak i o své děti.

Přály jste si, abychom my rodiče nějak pomohli Vašim spolužákům, kteří na školu v přírodě jet nemohou. Těžko jste snášely, že část Vašich kamarádů prostě zůstane doma a bude chodit do školy.

Na třídní schůzce jsme se tehdy s rodiči domluvili, že na spolužáka, který žil jen s nemocnou maminkou, se všichni složíme. Vzpomínám si, jak bylo těžké rozhodnout, kdo si pomoc opravdu zaslouží a kdo by si měl umět pomoci sám.  Vždycky jsem vám říkala, že "Pán Bůh pomůže tomu, kdo si pomůže sám".

A tak je to i v životě. Zdravý člověk by neměl čekat s nataženou rukou, ale měl by naopak sám pomáhat těm, kteří už "tu ruku třeba ani nenatáhnou".

Milé děti, mne ani babičku přemlouvat nemusíte. My víme své a určitě půjdeme.

Vy to ale koukejte stihnout hned v pátek, než půjdete na párty, protože v sobotu zas budete chrápat do odpoledne a volební místnost Vám zavřou jako posledně.

Milé děti, to jsem Vám jen chtěla napsat. Teď už musím končit a vystupovat. Jako každý den samozřejmě vpravo ve směru jízdy. Vlevo totiž vedou dveře do pekel...