Chtěla bych Vás přemluvit, milé děti, abyste letos zcela určitě šly volit. "Ta zem je má zem, ta zem je tvá zem ", zpívá se v jedné staré písničce. A v jiné novější písničce, kterou možná znáte spíš, se zase zpívá:"Jaký si to uděláš, takový to máš..."
Říkáte, že nevíte, koho volit. Všechny strany jsou podle vás hrozné. Rozumím Vám. I já mám pocit, že už léta volím tu nejméně strašnou stranu ze všech strašných. Vím, že tomu všemu tady úplně nerozumíte a nechce se Vám nad tím moc přemýšlet. Ale zůstat o volbách doma není řešení...
Vzpomínám si na to jako dnes, když jste přišly smutné ze školy a ptaly jste se, proč někteří spolužáci nemají peníze na to, aby mohli jet na školu v přírodě. Chtěly jste, abychom s tím my - ostatní rodiče - něco udělali. Dokonce jste se mne tehdy ptaly, proč nemůžou mít všichni stejně peněz. Považovaly jste za nespravedlivé, že na světě jsou děti chudé a jiné děti jsou bohaté. Ta otázka mne tehdy posadila na zadek.
Snažila jsem se Vám tehdy vysvětlit, že už se kdysi něco podobného zkoušelo a vůbec se to nepovedlo. Bylo naopak velmi nespravedlivé, když lidé, kteří hodně pracovali a snažili se, nedostávali za svou práci větší odměnu. Snažila jsem se vám vysvětlit, že rodiče by se měli sami postarat o své děti a snažit se jim zajistit, co potřebují. Snažila jsem se Vám vysvětlit, že já i táta pracujeme od rána do noci, abychom Vám na školu v přírodě a další požitky vydělali a sami třeba nikam nejedeme. Snažila jsem se vám vysvětlit, že každý člověk se musí o sebe umět postarat sám a stejně tak i o své děti.
Přály jste si, abychom my rodiče nějak pomohli Vašim spolužákům, kteří na školu v přírodě jet nemohou. Těžko jste snášely, že část Vašich kamarádů prostě zůstane doma a bude chodit do školy.
Na třídní schůzce jsme se tehdy s rodiči domluvili, že na spolužáka, který žil jen s nemocnou maminkou, se všichni složíme. Vzpomínám si, jak bylo těžké rozhodnout, kdo si pomoc opravdu zaslouží a kdo by si měl umět pomoci sám. Vždycky jsem vám říkala, že "Pán Bůh pomůže tomu, kdo si pomůže sám".
A tak je to i v životě. Zdravý člověk by neměl čekat s nataženou rukou, ale měl by naopak sám pomáhat těm, kteří už "tu ruku třeba ani nenatáhnou".
Milé děti, mne ani babičku přemlouvat nemusíte. My víme své a určitě půjdeme.
Vy to ale koukejte stihnout hned v pátek, než půjdete na párty, protože v sobotu zas budete chrápat do odpoledne a volební místnost Vám zavřou jako posledně.
Milé děti, to jsem Vám jen chtěla napsat. Teď už musím končit a vystupovat. Jako každý den samozřejmě vpravo ve směru jízdy. Vlevo totiž vedou dveře do pekel...
