Milé děti, vážení rodiče, hlavně se mějte hodně rádi

Milé děti, vážení rodiče školou povinných dětí, zítra vás zase čeká ta trapnost, které se říká pololetní vysvědčení. Zbytečný stres pro obě strany, kus papíru,  který je pro život důležitý asi tak jako stavební povolení ke stavbě na Marsu.

Já vím, premianti si to užívají. Zítra přinesou domů samé biče od zhora až dolů, budou pochváleni před nastoupenou rodinou, "povýšeni" a odměny je neminou. Není tomu tak u dětí, které nejsou schopné splnit očekávání svého okolí. Pro ně je každé rozdávání vysvědčení důvodem k velkému napětí, vnitřnímu smutku, který někdy ventilují nevhodnými gesty a rezignací, někdy se uchylují k útěkům z domova, demonstrativním sebevraždám...

Řekněme si, co je v životě důležité, vážení rodiče,  ten kousek papíru, který hodnotí to, že dítě umí násobilku jako když bičem mrská a vyjmenovaná slova i po zpátku? Že se našprtá encyklopedické informace, které jsou dnes kdekoliv dostupné na internetu? Že umí hezky namalovat mrkev nebo udělá nejlepší veletoč na hrazdě? Co to děláme těm našim krásným dětem?

Milé děti, v životě je důležité, abyste se naučily něco, čím se budete jednou živit, až vyrostete a budete se muset postarat samy o sebe a o své děti. Musíte umět něco, co si od vás druzí rádi koupí a dobře vám za to zaplatí. Je úplně jedno, jestli jste napsaly diktát na jedničku nebo pětku, na to se vás nikdo ptát nebude. Jediné známky, které jsou důležité a měly by být na vysvědčení jsou známky za

1. slušnost,

2. čestnost,

3. pracovitost,

4. toleranci,

5. ohleduplnost.

Tenhle článek  píšu taky trochu tobě, moje milá kamarádko. Máš nádherného syna, slušného a citlivého, bude z něj jednou hodnotný člověk, kterého budou mít ostatní lidi rádi. A ty sebe i jeho trápíš tím, jaké přinese zítra vysvědčení. Opravdu si o něm myslíš, že když nemá samé jedničky, je asi "blbej"?Porovnáváš jeho vysvědčení se svým, vytahuješ z šuplíku kusy papíru, na které ti kdysi někdo psal ta "tvá výborně". To je pro tebe fakt tak důležité, aby vystudoval tři vysoké školy, uměl pět jazyků a byl pochodující encyklopedie? Nech ho žít v pohodě a klidu a hlavně mu nezapomeň zítra, až přinese tři čtyřky z počtů, mluvnice a dějepravy  říct, že ho máš moc ráda.  Dát mu pusu a naději, že tady na tom světě není na ta trápení sám...