Ať z řad starších lidí zvedne ruku ten, kdo byl "chtěné" dítě

Mezi mými spolužáky na všech úrovních škol byla  celá řada dětí, které byly nechtěnými nebo přesněji neplánovanými dětmi. Jejich rodiče neměli možnosti spolehlivé antikoncepce jako dnes. Však se říkávalo: "Udělat dítě, to je dřív než na nový boty." Získat svolení k potratu nebylo vůbec jednoduché a na vesnici to vždycky hraničilo s ostudou, krom toho potrat tehdy přinášel četná zdravotní rizika a nebezpečí neplodnosti. A tak se odhadem polovina dětí rodila jako nechtěné. Jejich stvořitelé se spolu nemilovali za účelem plození potomka, prostě si jen dělali příjemné věci. Ale najednou tady byl zárodek, který znamenal problém.  Dříve byla spousta manželství uzavírána, protože se partrneři "museli" brát, protože nevěsta byla těhotná. Byl to jev, který nás běžně obklopoval a neplánované děti se většinou záhy od svých rodičů dozvěděly, jaké problémy způsobily.  Od malinka tato nechtěňátka slýchávala: " Buď rád, že jsme si Tě nechali a nezlob". V lepším případě se stačilo podívat na datum narození a termín svatby rodičů.

 Například spolužák ze základky Petr od malička věděl, že ho jeho matka nechtěla. Bylo jí sedmnáct, když nechtěně otěhotněla, jeho otci osmnáct a rukoval na dva roky na vojnu. Milovali se spolu a před početím dítěte se chránili prezervativem značky Primeros. Antikoncepce selhala, jeho mladá matka se potratu bála víc než porodu, a tak si miminko nechala. Nakonec Petra vychovávali spíše prarodiče, protože jeho matka byla sama ještě dítětem a neměla o syna zájem.

Prezervativ značky Primeros se v naší vesnici kupoval v lékárně "za Kačku do sáčku". Pan lékárník Pospíšil vždycky prstem zahrozil, když si nějaká "mláďátka" do lékárny pro ochranu troufla: "Počkej, já to řeknu vašim". Možná těm dětem měl raději přidat lízátko, aby příště přišly zas. Tento způsob ochrany byl tehdy na vesnici jediný, o kterém se trochu vědělo. Není ale moc spolehlivý, tehdy chyběl i návod k použití.  Možná by rodiče těchto  "primerosových" děti mohli založit sdružení a žádat továrnu Vulkán o odškodnění za to, že je jejich výrobek před početím neochránil. A "primerosové děti" by se zas měly scházet na slavnostech "nespolehlivé antikoncepce".

Dnes se rodí nechtěných dětí daleko méně než dříve. Máme téměř dokonalé možnosti ochrany před početím, takže se matky dospívajících dcer nemusí obávat, že jejich dcerky otěhotní. "Na práškách" jsou dívky již od základní školy a neřeší problém podobný tomu, který řešila před sedmi lety paní Kateřina, která tento týden vysoudila 80 000 Kč za špatně provedený potrat. Těžko si za ně koupí mlčenlivost těch, kteří o případu vědí a jednou to její dcerce donesou.

Jistě, její nechtěná dcerka se o činu své matky dříve nebo později dozví. Zřejmě pochopí, proč ji maminka ve svých osmnácti letech nechtěla. I já to chápu. Stejně jako to musely pochopit i tisíce lidí, o kterých také jejich rodiče diskutovali a rozhodovali, zda je nechat žít nebo poslat do kanálu. Možná  její nechtěná dcerka také pochopí, proč její maminka po porodu podala na lékaře žalobu. Asi se jí nežilo nejlépe a měla na lékaře vztek. Již hůře ale pochopí, proč se celý případ vlekl tolik let a nebyl uzavřen již dávno v době, kdy ona byla ještě malým miminkem a byla větší šance, že se celá záležitost ututlá. A už vůbec nepochopí, proč po tolika letech maminka žalobu nestáhla.

Původně nechtěné děti jsou všude kolem nás. Nejsou z nich bezcitní chudáci ani zlomení lidé zralí pro psychiatry. Jejich rodiče jim nakonec dokázali dát tolik lásky, že jim děti počáteční váhání dávno odpustily. 

Stejně tak se nechtěná dcerka paní Kateřiny nakonec se vším vyrovná. Bude k tomu ale potřebovat velkou lásku a péči svých rodičů,  kterou si za svůj statečný boj o život zaslouží. Pokud se jí lásky nedostane, bude z ní zas jenom další necitlivá máma...