Šťastná generace
Ale odvážím se ohlédnout a zvolím tu nejhezčí etapu – dětství.
V době našeho narození válečné šílenství ještě doznívalo, ale v našem vnímání už jen v ozvěnách. Přestože se následně psala temná padesátá léta, my socialistický potěr jsme to obecně přijali jako normu, bylo to „normálka“. Nošení pionýrských šátků mělo asi stejný význam jako čtvrtka s nápisem „demise“ v rukou dnešních prvňáčků.
K dětství patří mlsání a i když se to se současnou nabídkou nedá srovnat, o nic jsme nepřišli. Od černých karamel „Donbasek“ jsme měli černý pusy stejně jako od oblíbených pendrků. Cucavých sladkostí bylo nepřeberně a když náhodou došly, u babičky ve špajzu na niti visely ještě křížaly, ale chutnaly i připálené bramborové lupínky z rozpálených kamen. Čokoláda byla vzácná, ale byla. Co jsme však citelně postrádali, to byly žvýkačky. Žvejky z Tuzexu (prodejna se západním zbožím) byly tehdy ve světě uličníků a uličnic, velká vzácnost. Kdo tenkrát „žvejkal“, byl hodně in. A tak často v partě dětí zaznělo „hele, dej mi žvejknout“, nebo prosba o podělení se, „srabe, dej mi čída“.
Ani pohádkový svět nám nebyl upřen. Předválečná vydání od Boženy Němcové s realistickými ilustracemi nechyběly v žádné knihovně. Pak, pravda, přišly i ruské bajky. Nepřehlédnutelný byl vousatý bohatýr Ilja Muromec. Kdyby neměl přilbici a místo na koni seděl na lavičce, dnešní potěr by ho šacoval na bezdomovce. V padesátých létech ale houmlesáci nebyli a tak v našich očích mohl být i pohádkovou postavou. Ještě než do našeho světa kouzel a divů v polovině dvacátého století vstoupil výrazný vetřelec, po obědě jsme usedali u rádia k nedělní pohádce. To se nesmělo vynechat.
Ten výše zmíněný vetřelec byla televize a pro nás děti, klubíčka pohádek Štěpánky Haničincové. První televizní přijímač bylo vlastně rádio, které na jedné straně mělo obrazovku možná menší, než je náš netbook. Vše černobílé a kvalita?, no škoda inkoustu.
Nezlobím se na sudičky, co stály u našich postýlek, že v jejich nabídce nebyly počítače, mobily a spousta jiných, tehdy nepředstavitelných věcí. Ne, ony na nás nešetřily, jejich nabídka byla opravdu pestrá. Rybníky na koupání, ulice bez aut, půdy plné záhad, ale hlavně volnost, volnost která učí k samostatnosti. Každý můj vrstevník přikývne, že za ta desetiletí se svět hodně změnil, ale také, že něco zůstalo. Vidím to u našich vnoučat. Když přijedou k nám za babi, chalupa i zahrada je jim malá a my s manželkou cítíme, že do jejich světa začínáme patřit, ale tak jak jim roky přibývají, čím dál tím méně. Pomalu jen jako kompars.
To, že jsem nazval svojí generaci jako šťastnou, tentokrát pramení z mého staromilství jen okrajově. Je tu něco daleko významnějšího pro toto ohlédnutí. Výše zmíněné sudičky nám přisoudily unikátní příležitost, život v relativně klidné době. Ty dvě krvavé války, co si museli prožít moji rodiče i prarodiče, ty známe my, ze šťastné generace, jen z doslechu. Přál bych všem současným i budoucím, aby jejich osudy, stejně jako nám, nepočmárali zloději obyčejného člověčenství se svými šílenými válečníky.
Zdeněk Kloboučník
Tak se nám ten demoblok hezky pospojoval
Pěkně jako vláček. Za mašinkou s vyhaslým topeništěm, si poskládali svoje názorové vagónky. Mají to odklepnuté pro volební klání a vypadá to, že v první třídě budou vozy od Pirátů a STANu.
Zdeněk Kloboučník
Jak jsem se stal pitomcem
Jdu s dcerkou na Strossmayerovo náměstí vrátit do výkupny lahví své hříchy proběhlého týdne. Najednou se mi holčička před Dopravním podnikem vytrhne a mojí setrvačnost zastaví až její otázka, „tatííí, co to je?“
Zdeněk Kloboučník
Je Senát jen trafika nebo ne?
Po každých volbách do horní parlamentní komory se ten otazník znovu objeví. Bídná volební účast je opravdu zarážející a ten nezájem veřejnosti má punc setrvalého stavu.
Zdeněk Kloboučník
Rád se dívám na staré snímky
Nebylo to tak vždy, v dětství mi dokonce některé připadaly k smíchu. „Mami, to dříve měli všichni lidi tak vykulený voči?“
Zdeněk Kloboučník
Přemluv bábu, přemluv dědu
Ten recyklovaný apel od dvou známých herců (Issová, Mádl), jak příští volby nepokazit, jsem přešel mávnutím ruky. Nakonec nebyl mířen na mě, ale vlastně na moje potomstvo a jejich vrstevníky.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....