Pane Volodymyre

Pane Volodymyre, možná vyhrajete válku, a já vám to přeju, ale v některých oblastech prohrajete mír.

Že k tomu máte nakročeno, bylo názorně vidět ve vámi osvobozeném Izjumu. Nikdo vás nevítal, nikdo vám neděkoval, nikdo se neradoval, snad krom skupinek vašich vojáků jásajících v liduprázdných ulicích města. Vděk místních ze znovunabyté svobody vychladl někde za zavřenými dveřmi a okny jejich bytů. To nevděčné ticho jste museli slyšet až do vašich vládních komnat, které, jen tak mimochodem, svojí výzdobou připomínají ty kremelské. Samé zlato, samej křišťál, takový to ruský baroko. Všichni říkají, že Ukrajinci jsou jiní, a je to i možný, ale vkus máte, zdá se, podobný.

Vážený pane Volodymyre, chápu, že tohle je vysoká politika, ale zkusme sestoupit kousek níž pro jinej úhel pohledu. Určitě se shodneme, že když chlapovi uteče žena, tak za ní přece nepošle komando, aby jí přivleklo zpátky. Jasně, může se ohánět oddacím listem, jakože je de iure jeho. Ale de facto, když už ženská má chlapa plný zuby, ani párem koní ji nezastaví. Může stokrát říkat, že soused Voloďa jí vykecal do hlavy díru. Jó, může, i to se v životě stává, ale na věci to změní jen pramálo.

Měl jste vy a vaši předchůdci, pane Volodymyre, třicet let na to ukázat, že umíte vládnout líp než Rusové. Ukázali jste toho pramálo, to si přiznejte. Statisíce ukrajinských tátů, nechalo doma ženy, děti a začalo hledat obživu ve světě. To je vaše vizitka a pro vaší zemi velká ztráta. Ti, co zůstali, začali vládu kritizovat. Namísto, aby se mocní zamysleli, že možná něco dělají blbě, šli revoltujícím dát po hubě. To „po hubě“ začali vaši předchůdci, vy jste to mohl zastavit, snad jste to i slíbil, teď už se to vymklo.

Když v devadesátkách rozbili Československo Slováci, Češi se mračili, ale tanky na ně neposlali. Přesto žádný neštěstí, jak dobře víte, pane ukrajinský prezidente. Slovensko je už dávno jen naše „bejvalka“, no a co? No nic. Představte si, že se přátelíme, obecně se dá říct, že se i rádi máme. No fakt, pane Volodymyre, jen se bojím, že přes rastr stažených hledí vašich bojových přilbic, je to prostě pro vás momentálně k neuvěření. Přesto, sláva, ale hlavně prosperita Ukrajině!

PS: přeju ukrajinskýmu národu, aby si vybojoval a vyjednal svoje důstojný místo mezi evropskými národy, patří mu, ale hlavně přestaňte umírat. Když je někdo magor, někdo musí mít rozum. Ještě si dovolím připojit vzpomínku na svého ukrajinskýho kamaráda zde.