No, určitě točit volantem, šlapat na pedály, určit dopravní značky a znát pravidla silničního provozu. Máte pocit, že to stačí, aby člověk-pěší povýšil na člověk-řidič? Já ne. Podle toho, co se na našich silnicích děje...Možná by stálo za to, do výuky zařadit „základy slušného chování a ohleduplnosti", když už se učí základy zdravovědy a techniky (nebo už ne?). Jsou šoférské zvyky, které mi nejdou do hlavy. Ne že by byly nějak zvlášť nebezpečné, spíš otravují život. Má někdo odpověď na moje otázky?
Pohoda...Hnízdilová
- na čtyřproudu jedu 130, spíš malinko „přes“, klídek, krásné počasí. Dojíždím auto přede mnou, to jede malinko „pod“, blížíme se k náklaďáku. Protože jsem charakterJ, trošku zpomalím a nechávám auto přede mnou předjíždět ten náklaďák. To vyjede do levého pruhu a – kdoví proč – zpomalí, až skoro ke 100 – proč?
- na čtyřproudu jedu 130, spíš malinko „přes“, klídek, krásné počasí. Dojíždím náklaďák. Auto za mnou, co už se tam drží pár kilometrů, se právě TEĎ rozhodne předjíždět nás oba, takže brzdím i patama. Pak zase nasadí svoji původní rychlost (když ne o malinko nižší…) – proč?
- na čtyřproudu je v pravém pruhu kolona náklaďáků, vyjedu do levého, přidám ješte víc malinko „přes“, takže rozhodně nezdržuju provoz. Za mnou se přiřítí cvok, začne na mě zběsile blikat a najíždět mi na nárazník, i když vidí, že nemám kam uhnout – proč? Zařadit se ve stočtyřiceti mezi náklaďáky, co jedou těsně za sebou devadesát není dobrý nápad, jinak když to jde, blbcům uhýbám.
- na čtyřproudu jedu 130, spíš malinko „přes“, klídek, krásné počasí. Dojíždím auto před sebou, jede pomaleji, tak předjíždím. V momentě, když jsem vedle něho, zrychluje. Pak jsou tři varianty:
1. Moje autíčko jenom vypadá, že moc nejede, tak zrychlím taky, zařadím se před něj, pár kilometrů se mě drží, pak ho to přestane bavit a zase si zpomalí.
2. Zrychlím, zařadím se před něj. Okamžitě mě předjede a zase si zpomalí na svoji původní rychlost.
3. Nechám ho být, zařadím se zase za něj. V tom okamžiku si zpomalí na svojí původní rychlost. - proč?
- Na celkem slušné silnici jede několik aut za sebou 90, já poslední, není důvod předjíždět. Z vedlejší vyjíždí auto, musí se NUTNĚ zařadit přede mně, přesto že za mnou už nic široko-daleko nejede, opět brzdím i patama. – proč?
o Varianta na toto téma je nájezd na čtyřproud – auto z připojovacího pruhu se mi nacpe před kapotu, i když mu nemůžu uhnout do levého, jelikož je tam narváno = brzdím i patama…
- Na čtyřproudu z připojovacího pruhu vyjíždí auto. Uhnu mu do levého a ono se pak baví tím, že mě nenechá vrátit zpátky – proč?
Vysvětlete jim, prosím, někdo, že:
sexuální výkonnost se neztrácí tím, když:
- se nechají předjet horším (menším, starším, ošklivějším) autem, ženskou, kýmkoliv.....
- dají komukoliv přednost
- nebudou předjíždět vpravo, přes plnou čáru, na omezené rychlosti
- dají blinkr
- když dojíždí kolonu, kde mrkají varovky, zařadí se a zpomalí taky
- když to klouže, uberou
- pojedou za autem před sebou ve vzdálenosti větší, než 2 metry
Vysvětlete prosím ostatním, že:
- není potřeba jezdit 40 v místě, kde je povoleno 50
- když už se rozhodnou vyjet do křižovatky, nemůžou si to najednou rozmyslet a zastavit na fleku
- není potřeba na kruháči dávat přednost autu, které se k němu teprve blíží u vedlejšího nájezdu
- není potřeba dávat přednost chodci, který je 10 metrů od přechodu
- je potřeba se podívat do zpětného zrcátka, než odbočí kamkoliv
- není potřeba zpomalovat před semaforem, když ještě svítí zelená
- když se couvá z parkoviště, nestačí zkontrolovat situaci za autem jenom když do něj nasedají
- nemůžou zastavit kdekoliv a bez blinkru
- nemůžou otevřít dveře do silnice, aniž by se podívali dozadu
Abych byla spravedlivá, musím říct, že potkávám i příjemné šoféry, pravděpodobně je jich i víc, než těch protivů, ale člověk si spíš pamatuje, když ho něco naštve, že jo. Jsou věci, které mi vrací víru, že nebude tak zle:
- autobus MHD vyjíždí ze zastávky. Když vidí, že jsem jediné auto za ním, přibrzdí a nechá mě projet, i když se chystám jeho přednost respektovat (běžná situace je, že když jsem vedle něho, hodí blinkr a vyjede – seš menší, tak se starej)
- naložený náklaďák po několika kilometrech horské silnice zastaví na odpočívadle a nechá projet kolonu, co se za ním naskládala (obvykle to vypadá tak, že když už se najde kousíček na předjíždění, najede obluda na prostředek a zablokuje všechno za sebou)
- na čtyřproudu auto za mnou mě nechá zařadit do levého pruhu, když dojíždím náklaďák (obvykle kdo jede v levém, je král silnic a je mu úplně ukradené, co se děje vedle)
- občas už krásně funguje systém ZIP, když provoz zhoustne a sjíždějí se dva pruhy (opravdu jen někdy, běžně funguje pravidlo: nacpi se jak můžeš, hlavně co nejvíc dopředu…)
- někdo mě pustí na totálně zasekaný kruháč a tím povolí špunt na nájezdu
- mrkne na mně kolega řidič, že jsem zapomněla rozsvítit světla
Takže si občas velice hlasitě postěžuju – PROČ to ten magor dělá????????
A občas se velice tiše raduju – když má člověk kliku, řídit je pohoda a potěšení, díky kolegové, co chcete mít na silnici taky klid a pohodu!!!!! J
