O hodném jabloneckém řidiči pluhu

Sníh padá a padá a padá …a my, protože nejsme v Anglii, kde počkají, až roztaje, se snažíme ho přeprat. Podle toho, jestli máme lopatu, nebo Tatru s šípákem, nám to jde hůř, nebo lépe. Já mám tu lopatu.

Tohle období, kdy člověk motorizovaný musí večer vykutat díru na parkovišti a ráno z ní auto zase vydolovat, nemálo připomíná boj s větrnými mlýny. Nejdřív najít neobsazené místo, pokud možno co nejméně zahrnuté, vyhrabat tunel a stihnout do něj zajet dřív, než přijede další auto a:

1. Zaparkuje na tom pracně vyházeném místě, protože šofér je pitomec a je mu ukradené, že tam stojím s lopatou.
2. Praští do mého autíčka čekajícího na silnici, protože šofér je pitomec a je mu ukradené, že na sněhu to klouže
3. To auto je traktor s radlicí a všechen pracně vyházený sníh nahrne zase zpátky.

Když už to náhodou dopadne dobře, auto může spokojeně spinkat a já si dát grog. No a ráno to znovu vypadá, jako by tam auto stálo od podzimu.

Takže se ani nesnažím vstávat brzo, vím, co mě čeká. Lopata. Stejně je vyhlášená kalamita, cesty mezi domy jsou až poslední, co se protahují. Tak nejdřív odhrabat sníh z auta. Pak nastartovat – kdyby náhodou. Vyhrabat auto, které pak nechytne, to by mě asi zahubilo. Když mám z nejhoršího odházeno, slyším povědomý zvuk – traktor, aaach jooo. A můžu začít znovu.

A ještě jede zpátky, potvora zákeřná! Tentokrát naštěstí pluhuje na druhou stranu a já už mám půlku čerstvě nahrnuté hromady zase vyházenou. Tedy spíš rozvrtanou, sníh je mokrý, těžký. Asi jsem musela vypadat hodně zoufale, nevěřím svým očím, traktor troubí a couvá zpátky ke mně. Pak se natočí, zvednutou radlici plácne na zem pár centimetrů od kapoty mého auta a jediným hrábnutím mi vytvoří přepychový výjezd. Musím přiznat, že jsem tam jen stála jako sněhulák a nevěřícně zírala. A nestihla ani poděkovat.

Tak velký dík tomu, kdo seděl za volantem. Dík, že mu stálo za zdržení udělat dobrý skutek, měl své práce dost. Sněžilo celou noc a silničáři dělají co můžou, já vím.

Ani hlavní silnice nevypadala moc sjízdně, kamiony se musely hodně snažit.

Na R10 už to šlo, jenomže zase nebylo nic moc vidět, začínalo pršet.

Což mělo ovšem pozitivní vliv na zbytky sněhu a ledu na silnici, odpoledne z nich byla voda. V množství větším, než malém, pravda. Chodníky ve městě ještě neexistují, mantinely ubývají pomalu, rozsolené břečky je místy po kotníky, ale zima pomalu ztrácí sílu.

A tentokrát po dlouhé době parkuju, aniž bych předtím použila lopatu.

Docela prima začátek víkendu.