Změna času? pěkná p... hloupost

Mně osobně je změna času šumák, ať vstanu kdy chci, probouzím se stejně až kolem deváté…

Už od malička jsem „sůva“. Ranní vstávání je pro mě nikdy nekončící boj o každou minutu, kterou ještě strávím pod peřinou. Minimálně čtvrt hodiny se snažím zhypnotizovat minutovou ručičku na hodinách, aby zpomalila. Nefunguje to, ale co kdyby… Požadavek na ranní sex je z mého pohledu pokus o znásilnění, pokud předtím nedostanu hrnek kafe. Od totálního průšvihu a ztráty zaměstnání mě zachraňuje jen geniální vynález zvaný „pružná pracovní doba“. Nerada to přiznávám, ale bývala jsem schopná zaspat i na odpolední, než jsem vícesměnný provoz shledala neslučitelný se životem a dala výpověď. Takže je mi FAKT jedno, jestli hodina, ve které musím přimět svůj mozek k činnosti, má na ciferníku číslici 6,4,7, nebo 5.

Většina dospělých, zdravých jedinců, je schopná se s posunem času smířit celkem bez problémů. Ale co s dětmi, zvířátky a vůbec jedinci, kterým něco jako „letní čas“ nelze vysvětlit? Když pominu pološílený zvyk v našich nemocnicích budit pacienty v 5 ráno, cestující, které zastihne posun času v nějakém hromadném dopravním prostředku, zaměstnance v nepřetržitých provozech, …. tak pořád zbývá dost způsobených potíží.

Vzpomínám si, když byla dcerunka Verunka ve věku školkové docházky, tehdy "letní čas" představoval regulérní noční můru. Dětský pokoj měl okna na západ, v paneláku jiná možnost nebyla. Přesvědčit mrňouse, že je čas spát, i když venku svítí slunce, to býval nadlidský úkol. Žádné zatažené závěsy nepomáhaly. A ráno doběhnout ke dveřím školky dřív, než je zamknou. Z pozdních příchodů do práce a postihů za ně jsem si tenkrát mohla svázat knihu.

A zvířátka? Zkusili jste někdy dát koňovi krmení o hodinu později? Hromadná hysterie ve stájích na téma: „Kde je ta snídaně????“ vzniká poměrně rychle a je dost hlasitá. Nebo o hodinu dřív? To je relativně ta lepší varianta, jen si nesmíte brát osobně udivené rozespalé oči s jednoznačnou výčitkou: „Co je? Nezbláznila ses?“. Jasně, změna se dá udělat postupně, čistě teoreticky, prakticky je to ve většině chovů čehokoliv neproveditelné. Domácího psa asi časem přesvědčíte (pravděpodobně těsně před tím, než se čas mění zpátky). Křečci, myši, králíčci a podobná drobná havěť se bránit neumí a kočkám je to jedno (pokud moje zkušenost sahá). Aspoň něco.

Prozradí mi tedy někdo, k čemu je celá ta komedie dobrá? Asi jsem nenašla všechny zápory, ale nenapadá mě ani jediný klad. Veřejné osvětlení se spíná časovačem, v lepším případě světelným, nebo pohybovým čidlem. Kde se pracuje od 6 hodin ráno, tam budou muset zase chvíli znovu svítit, stejně jako všichni co touhle dobou vstávají. Zvířátka si budou klepat kopytem nebo tlapkou na čelo a kroutit hlavami, co to lidi zase vymýšlejí. V létě bude světlo nesmyslně dlouho večer. Na podzim, kdy začínáme mít depku z toho, jak brzo se stmívá, se to ze dne na den ještě zhorší. Nemluvě o stresu pro většinu z nás, kteří dvakrát do roka pracně vymýšlejí, kam že se vlastně ta hodinová ručička posunuje (ještě že existují rádiově řízené hodiny).

Slunce si dál bude „chodit“ po obloze podle svého, neberouc v úvahu lidské snažení. Tak k ČEMU že je to šíbování s hodinovými ručičkami???