Televidiny, telekraviny, potoky krve a vymývání mozků

Donedávna jsem koukala na televizi asi jako průměrný občan. Sem tam, někdy večer, za dlouhých zimních víkendů, kdy není pořádně co dělat. Radši jsem si četla, ale co si budeme namlouvat, telka je strašně jednoduchá a nenáročná kratochvíle. Obrázky jsou barevné, míhají se, občas je možné zaslechnout i artikulovanou větu.

Výjimečně se něco dovíme. Někdy se tam honí urostlí kluci na trávníku za čímsi kulatým, na což se dá chvíli koukat. Sem tam proskočí plavná africká šelma. Dobrá pohádka nebo film sem omylem taky někdy zabrousí, stejně jako zajímavý dokument. Ale troufám si tvrdit, že z 90% (bez ohledu na to, je-li to Prima, Nova, ČT nebo Markíza či jiné suprkanály), zde probíhají nesmírné stupidity, hromada násilí, krve a mrtvol, a přihlouplá „erotika“ kombinovaná s hysterickými pokusy o humor.

Většinu teleprodukce lze shrnout v zásadě do následujících kategorií:

Americký katastrofický film.
Zde vystupuje hrdina a jeho rodina. Můžeme být klidní, přežijí. I sopka umí rozeznat, kdo je padouch, oceán ví, koho pohřbít ve vlnách. Takže prvně hrdina tuší, a tupé úřady upozorňuje na nebezpečí. Načež na jeho slova dojde a katastrofa propukne. Rodina hrdiny je v nebezpečí a hrdina ji vysvobodí. Katastrofu následně zkrotí, třeba tím, že skočí na meteorit, a svět si oddechne.

Romantický film, nejlépe dle Rosamundy Pilschner.
Už z toho jména mám osypky. Tady netřeba zřejmě uvádět děj, je to vždy o tom, jak někdo ke štěstí přišel.

Americký rodinný film.
Zde je vždy přítomen slintající domácí mazel. Případně mazel – dítě, které samo přemůže zkušené zločince. Nedávno jsem viděla na vlastní oči, že na bandu zlosynů stačilo nemluvně. Inu, svět je fakt takhle hodnej a jste-li šikovné batole, nebojte se ničeho.

Americká komedie.
Prci, prci, prcičky a spol. První shlédnutí se dá přežít, v lepším případě se člověk i pousměje. Pro puberťáky snad sranda.

Americký akční film.
Ups. Tak tohle snad psát nemusím, všichni ví, že jde o záchranu světa, přehnojené bobuláče, zlé rusáky a lepé děvy. Všichni skáčou nesmírně vysoko a vždy je zlo poraženo dobrem. Prostě ze života.

Detektivní seriál.
Obvykle nazván Policie z …  sorry, strašně se mi to plete, takže nevím, který je který, když to náhodou zapnu. Vyznačují se detailními záběry mrtvol a bystrými detektivy, jimž často ještě bystřejší  žena vládne.
Přiznám se, že můžu vraždy v Midsomeru, poznám je dle toho, že je tam anglický venkov. Ačkoli marně se synem přemýšlíme, kde furt berou ty obyvatele, když už musí být dávno všichni pod drnem. A měla jsem fakt ráda seriál Specialisté na vraždy s rozdrásaným Dominikem a skvělou Evou. A klasickou Agáthu Christie.

Seriál ze špitálu.
Většina těchto dílek kupodivu jakž takž ujde, ale jen do chvíle, než se začnou věci opakovat (např. Dr. House).

Sitcom.
Nevím, proč sem nedají Black Books, Futuramu nebo Big Bang Teory. Proč po obrazovce cupitá chůva k pohledání nebo se úlisně culí matka připomínající veveřici.

112 a spol.
Kam se propána poděla etika ? Sice zde asi opravdu někdo někdy pomůže někoho najít, ale proč simulovat ubohé oběti a ukazovat nám jejich znetvoření. Notabene když se to fakt stalo.

Zprávy
Tragédie, neštěstí, války. Trocha nebo hromada politiky (časově závislé). Sport. A na závěr nějaký rozkošný králíček, abychom všechny ty hrůzy rozdejchali.

VIP Zprávy
Nojo, Ivanka nám poví, co měli s Karlem včera k večeři. Už se nemůžu dočkat.

A vrchol všeho je ….
Reklama. Makrela. Kralema (kraví dilema). Prací prášky řekla bych vedou, kde tam ty baby berou ? vždyť orgasmus z Vanische snad může mít jen UFO.

Telešopink (Ahoj Tome, Ahoj Bobe). Bez Vaška a Evy už ani den.

Máte-li třeba Film+, můžete to mít i v maďarštině.

Tak jsem se rozhodla. Nebudu to zapínat.

Jen výjimečně. Na Simpsonovy. Pouze na striktně vybrané filmy. Občas nějakou dobrou kriminálku či gangsterku, třeba od geniálního šílence Tarantina, nebo Tima Burtona. Na Titanic, pro který mám slabost, ačkoli je to romantika jak vyšitá. Pána prstenů, Harryho Pottera a Jacka Sparowa. Což sice nejsou zrovna klubové perly, ale aspoň jsou krásné. Tož nekoukám jen na ČT 2 do jiného prostoru, jsem opravdu běžný konzument, který se potlouká životem a občas potřebuje relax.

Ano, opravdu existují pořady, co za to stojí. Filmy, kdy člověk po 5 minutách netuší, jak to dopadne. Dokumenty, kde mu pro efekt pod nos neservírují ohořelé mrtvoly. Jen je jich v našich TV kanálech zoufale málo.