Potíž s chlapem

Celý život se trochu zlobila, že žádné její dítě není tak krásné jako ona. Černé vlnité vlasy, modré oči, nejdelší nohy na Jižní Moravě. Nejhezčí holka na Jižní Moravě, i v přilehlém okolí (Praha apod.). Jmenovala se Pavla a nemohla to pochopit.

Její Josef propadal hazardu a ženským, přestože Pavlu vášnivě miloval. Děti jí dopřál dvě vlastní (syna, který bude určitě pilotem, a dcerku skoro tak hezkou jako je Pavla). Následovalo jedno nevlastní (holka, která se mu, jak už to tak bývá, nejvíce podobala). Poté si Pavla prožila temné období, kdy se rozhodovala, zda Josefa zabije, nebo ne. Hádali se, rvali. Josef si sypal popel na hlavu tak dlouho, až Pavla povolila. Narodila se holčička, na usmířenou, Josef ji měl vždycky nejraději. Od té doby byl jako vyměněný. Holčička měla brýle, za sebou revmatickou horečku, a uměla usilovně plakat, když chtěla své místo na slunci. A pak nakonec Petr, její nejmilejší, modrooký ďáblík.

A teď je Josef pryč.

Cítila vztek. Jak je tady mohl nechat? Petr má tři roky, holky v pubertě. Ona se stala vdovou. Mladá vdova, veselá vdova, napadlo ji, a rozbrečela se.

Infarkt. Jak banální, pomyslela si. Proč ne tehdy, když ho nenáviděla? Proč to muselo přijít v okamžiku, kdy byla konečně šťastná?

* 

Pavla byla moje babička. Po smrti Josefa  si uvázala na hlavu šátek, šla pracovat do papíren a postarala se sama o čtyři děti. Na žádného chlapa se už nikdy nepodívala. A jediné, čeho litovala, byly ty hádky, okamžiky, kdy cítila k dědečkovi nenávist.