Nekuř, nepij, umřeš zdravější

Ne vážně, nechci zde tvrdit, že kouření prospívá zdraví. Ale rozčiluje mě ta hysterie okolo. Je to ve skutečnosti jen otázka módy a prachů, nic víc a nic míň. Někdy a někde je to alkohol, jindy a jinde cigára. Celou lidskou historií se vleče užívání drog. Buďte nezávislí, hlásají všechny teorie světa, a přitom Vám ty závislé látky cpou do úst.

Jsem kuřák velmi slušný a snažím se nikoho neomezovat (pouze sebe, abych kouřila méně). Zapaluji si výhradně na místech vyhrazených. Před prací kouřím mimo pracovní budovu i dobu. Na zastávce bych se neopovážila na cigaretu ani pomyslet (toto považuji za opravdu dobré opatření), zejména po ránu.

Ale vraždila bych, když si konečně zapálím v hospodě, kde se kouří (zdraví si zde tudíž všichni ničí dobrovolně), a ze židle se zvedne nějaký militantní nekuřák s hlasitými protesty, že ho omezuji. Má si jít do své nekuřácké hospody nebo kamkoli jinam do p…. a neomezovat MĚ.

A ta parte, co nám posílají na krabičkách cigaret. To je čistý alibismus nejhrubšího zrna. Co kdyby třeba stát (svět) cigarety nevyráběl ? Nebo kdyby zdražili cigarety na 500 Kč (USD)? To už si prostě koupí jen velmi malá část lidí a přitom zůstane jakýsi zisk. Vyrábět něco a u toho ječet „nekupujte to, umřete“, mi přijde opravdu padlé na hlavu a nefér.

Ale dobrá, když už to musí být, dala bych nápisy i sem:
Na každou láhev kořalky: „Tohle Vás může zabít.“ „Škodí to Vám i lidem ve Vašem okolí.“ „Budete mít pomalé spermie.“ A další duchaplnosti, jichž se nám na krabičkách dostává.
Na každého bojového či velkého psíka: „Tento pes může pokousat Vaše dítě (Vás, Vaše rodiče, Vaši kočku …).“ Buďme upřímní, pejsci jsou sice milí, ale občas nějaký to dobračisko chlupatý někoho zakousne.
Na špekáček, slaninu a další „domácí“ uzeninky: „Z tohoto Vám můžou okorat cévy a pravděpodobně Vám praskne srdce.“
Na zadek plechovek, v nichž se většina lidí po městech vozí, i když nemusí: „MHD je Městská hromadná doprava.“
A tak dále. Proč máme jen my kuřáci si neustále opakovat, že umřeme ? I když na druhou stranu, aspoň si na tu myšlenku tak trochu zvykáme. Smíření se smrtí je nejhlubší filosofická otázka, neboť je to současně i smíření se životem. Tak se kuřáci smiřujme a moc to nepřehánějme, ať se stačíme smířit.