Můj milý deníčku IV (ze života pravé blondýnky)

Představ si, Ce Le Britovy tituly jsou podvod! Ce Le Brita se totiž jmenuje Karel (celé jméno říci nemůžu) a je namočen do děsivé afféry!

Ale zkusím ti všecko říci po pořádku, abys v tom neměl chaos. Opustila jsem Tě v okamžiku, když jsem jako omdlela na své polární hyeně vedle vrčícího Ce Le Brity…

Zatímco se limousína řítila vstříc mému novému životu, pozorovala jsem Ce Le Britu z  profilu (musím popravdě říci, že šlechtický původ byl to nezajímavější, co jsem na něm shledala). Ale jsem praktická dívka a vzhled prý není v životě to nejdůležitější. 

Pozn. To mi řekla Blanka a tak divně se u toho šklebila.

Ale ona vůbec není prozíravá jako já, představ si, že chodí vynést smetí úplně bez Mey Kapu! A nenosí dokonce ani Puš Ap, prostě je celá divná. Ačkoli tentokrát by mohla mít pravdu, přesvědčovala jsem sama sebe, pozorujíce Ce Le Britovo ustupující čelo. Jeho první ruka mi roztržitě rejdila po silonce, zatímco druhá svírala i-phone a úlisný Ce Le Britův hlas pravil:

„Vyhoďte ji z okna ven!“

Zděšeně jsem sebou trhla. Snad mi takhle nechystá domov?! Jsem sice uvnitř drsná (zažila jsem již tolik útrap, že mé srdce okoralo stejně jako Pamelino, když ji opustil David kvůli rachitické brunetě). Ale nechtěla bych mít pod oknem své rezidence hromadu mrtvol bývalých Ce Le Britových známostí.

Pozn. To bych tam mohla jednou skončit i já.

Tak jsem přestala být v mdlobách, abych se lépe zorientovala. Sundala jsem první ruku Ce Le Brity z mého kolena a položila ji na polární hyenu. Pak jsem se k Ce Le Britovi rozespale přitulila a zamávala svými 12x zvětšenými řasami. Ce Le Brita kýchl a začal vrkat:

„Už jen chvilku a budete v bezpečí, mé dítě.“

Jeho obří nos se opět nachýlil k mému aristokratickému a druhá ruka šmátrala po lemu mých punčoch. Napadlo mne, zda budu opravdu v bezpečí, když své bývalé milenky vyhazuje z oken jako špinavé nádobí? Rozhodla jsem se jeho milenkou nestát. Alespoň do té doby, než dojedeme do rezidence a podívám se ze všech oken ven.

Odtáhla jsem se do bezpečné vzdálenosti a slupla další jahodu. Ce Le Brita se na mě zaškaredil a jeho buličí pohled se mi vůbec nelíbil.

Pozn. Kdybych byla méně vyděšená z Emanuela a jeho zbraně, mohlo mne už tehdy napadnout, že tady něco nehraje.

Okna limousíny opět zesvětlala a já viděla kolem sebe alej rozkvetlých třešní. Napadlo mě, jak je to romantické a na chvíli jsme zapomněla na nebezpečí, které mi hrozí. Poté jsme vjeli do vrat vesnického statku. Mé zklamání bylo strašné.

Blanka říkala, že oškliví muži vyrovnávají své nedostatky hmotnými statky. Ce Le Brita měl mít dle svého vzhledu však alespoň zámek.

No aspoň se mi při troše štěstí nic nestane, když vyletím z okna téhle ošuntělé dvoupatrové barabizny, utěšovala jsem se v duchu. To jsem ovšem ještě netušila, co mne zde čeká.