Jak chutná láska

Byla jsem všemi ženami světa, přehnalo se přese mne stádo dobyvatelů, viděla jsem hluboko do nitra země, zamotala se mi hlava a omdlela jsem, byla to magie, síla věků, byla jsem holubicí i orlem, delfínem v moři, objímala se nesčetnými chapadly s oceánem, proháněla se lesy v srnčím zjevení, hučela v komínu jako meluzína, slzy mi padaly jak hrachy a byla jsem šťastná, zfetovaná bludička, v závoji z perel a slz jsem běhala světem a křičela svou nesnesitelnou píseň,

co na tom, že jsem později o většinu svých schopností přišla, křídla mi okousaly fúrie, peří oškubal čas, lovci mě zastřelili v lese, oceán pohřbil v hlubinách, z komína vyhnali smetákem, byla jsem bludičkou opravdu bludnou, s šedými líčky, povislými víčky, pila litry medicíny, doplazila se na kolenou pro pomoc, až už nemohla dál,

co na tom záleží, že než to přebolelo, byla jsem vyprahlou studnou uprostřed pouště bez jediné kapky vody, osaměle putujícím vírem, smutným výrem, opuštěnou a odloženou, ubrečenou hromadou a vytím polárního vlka?

„Chci to zpátky, bože“, křičela jsem jako o život, a nedocházelo mi:

On mi to dal. Dokonce dvakrát.

PF 2011

Iveta Klimečková