Dítě potřebuje tři elementární věci

Lásku a pocit bezpečí. Žebřík hodnot. Postavit na vlastní nožky. A všecko ostatní je zcela irelevantní.

Když je úplně malé, potřebuje pouze tu první. Ale o to silněji. Když ji nemá, je celoživotně v háji. A naprosto neomylně ji rozeznává, celým tělíčkem, smysly moc vyvinuté ještě nemá. Je úplně fuck, jestli má plenky Pampers či nePampers, je jedno, vlastní-li jeho rodiče doma bazén s vířivkou, má-li jednoho rodiče či 50 vrkajících příbuzných, kolik jim stojí v garáži aut.

Potřebuje cítit bezvýhradnou lásku. Jak prosté, jednoduché a základní.

Když roste, musí mu někdo říci, že trhat mouchám křidélka nebo šlapat šnekům po ulitách může být sice prima zábava, ale že to jsou taky živí tvorové a že je to bolí. A že si lidi mají pomáhat, jinak zůstanou na světě úplně sami.

Že kluci nemají bít holky. Že by se nemělo krást, přestože je to mnohdy tak jednoduché. A tak dále.

No a nakonec je musíme naučit stát na vlastních nožkách, přestože to bolí.

Vás píchá u srdce a máte pocit, že na těch svých maličkých křivých nožičkách Vaše téměř dospělé děti prostě stát bez Vás neumějí. Musíte je naučit, že ano, přestože si to zoufale nemyslíte, a chtěli byste, aby byli pořád malí, navždy Vaši. Chtěli byste je chránit ve své náruči a držet je za ruku. Přesto je musíte na ty nožky postavit a vykopnout je z hnízda. Toto je nejtěžší a ještě mě to čeká.

A jak říká můj známý psychiatr, kterému přezdíváme dr. Chocholoušek: Co jim dáte do 12 let, to tam prostě je. Pak už potřebují jen průvodce pubertou.

Ale nebojte se, je s nimi srandy kopec, opět stačí, když se máte rádi. Věci na světě jsou opravdu jednoduché.