Zahraniční politika se vypařila za ČSSD

ČSSD píše na svém webu: Zahraniční politika České republiky se vypařila. Zapomněla však dodat, že to byly právě její vlády a její politici, kteří mají největší podíl, že zahraničně-politická orientace naší země je nejednoznačná.

Stačí si připomenout největší úder české zahraniční politice v polistopadové historii, který uštědřila opozice vedená Jiřím Paroubkem, když loni shodila vládu uprostřed českého předsednictví Evropské unii. Ale to byl jen vrcholek ledovce.
   Celá zahraničně-politická orientace ČSSD je pochybná. Orientuje se mnohem více na Rusko, které kontinuálně omezuje svobody svých občanů a otevřeně se vměšuje do záležitostí jiných států, což dosvědčila i „tajná“ návštěva Jiřího Paroubka v Moskvě. Zahraniční mise degraduje na rovinu třicetikorunového poplatku a neváhá kvůli nim ohrozit české vojáky v zahraničí. Poradce donedávna vrcholného představitele Miloslava Vlčka Jan Kavan jednající se zástupci teroristické organizace Hamás, audience Jiřího Paroubka u představitelů syrské totalitní strany Baas, přednáška ruského generála zpochybňující oficiální zahraniční politiku v době podpisu smlouvy o radaru, oficiální jednání v Číně a další kroky jsou důkazem, že ČSSD jde i v oblasti, ve které je třeba vystupovat jednotně, výhradně o vlastní zájmy, bez snahy českou zahraniční politiku kamkoliv nasměrovat.
   Bylo to naopak Topolánkova vláda, která jasně orientovala Českou republiku na Západ. Prioritní jednání se Spojenými státy, podpora demokracie na Blízkém východě formou jasného proizraelského postoje, podpora lidských práv na Kubě i proti názoru španělské socialistické vlády, vstup západobalkánských zemí do EU jako strategický cíl integračních snah EU jsou příklady pragmatického, ale zároveň konzistentního a jasně orientovaného postoje v mezinárodních vztazích v případě předchozího kabinetu.
   Nynější dohoda Spojených států s ČR o umístění centra včasného varování na našem území je příslibem, že taková politika bude pokračovat a že vláda má o zahraničněpolitické orientaci jasno. Dokazuje to ostatně i to, že dohoda v kapitole Zahraniční politika byla mezi vládními vyjednavači hotova mezi prvními. Slova Lidového domu, že Nečasova vláda zahraniční politiku zamlžuje, proto ve světle uvedených faktů působí velmi nehodnověrně.