Velké koalice a posílení kmotrů? Jak kde…

Uzavírání velkých koalic na radnicích bývá nejčastěji interpretováno jako posilování pochybných politiků a držení si zaběhlých pozic. Jedná se o tradiční zjednodušení novinářů, protože ne vždy a ne všude bylo na výběr více variant, samozřejmě pokud odmítáme spolupráci socialistů s komunisty.

Podíváme-li se na města, kde bude spolupráce ODS s ČSSD fungovat, můžeme rozlišit dvě varianty – takovou, kde měla ODS možnost sestavit i pravicovou koalici, a druhou, která vylučovala oranžovo-rudou vládu.
Mezi typické příklady první varianty patří například Litoměřice, kde mohla pohodlně vzniknout většinu ODS-TOP09-VV s přesilou jednoho hlasu, která k sobě mohla přibrat i jednoho zastupitele KDU-ČSL, případně ještě dva ze Strany zelených. Jedinou výhodou současného uspořádání ODS-ČSSD-SZ je větší síla se stejným počtem subjektů, ostatní výhody však pomíjejí. ODS má starostu a zůstává i stejný počet stran, takže je vyloučena případná blokační klauzule postavená na většině členů koalice. Případné výhody vyplývající z uspořádání dvě velké strany, jedna malá jsou „vybity“ větší programovou shodou ODS-TOP09-VV.
Dalším podobným příkladem jako Litoměřice je Žďár nad Sázavou. Zde bude vládnout čtyři roky koalice ODS-ČSSD-TOP09 s většinou devatenácti mandátů. Přesto mohla ve městě vzniknout pravostředová koalice ODS-TOP09-KDU-ČSL, která by pro ODS byla výhodnější, protože by si mohla jako nejsilnější strana pomyslné trojkoalice nárokovat post starosty. Občanští demokraté však zvolili jistotu silnější koalice.


Zabránění komunistům v moci
Důvody pro velkou koalici jsou však i jiné než ulehčení si čtyřletého politického života. Prvním z nich je zabránění spolupráce ČSSD s KSČM. Tak tomu je v řadě v případů. Jedním z nich je Prostějov, kde se do zastupitelstva dostalo pouze pět stran a ODS s TOP09 a KDU-ČSL by většinu nesestavila. Další variantou pak byla velká koalice, která zabránila pravděpodobné spolupráci ČSSD s KSČM, která by dala většinu 19 z pětatřicetičlenného zastupitelstva. Teoreticky mohla vzniknout i koalice ČSSD a TOP09, která by však byla ideově velmi nesourodá a vyvolávala by podobné spekulace jako koalice dvou největších stran.

Podobně se zachovala i ODS v Sokolově, kde byla koalice sestavena jako jedna z prvních. Zde mohla vítězná ČSSD sestavit koalici jak s komunisty (14 z 27 zastupitelů), tak s pravicovými TOP 09 a Svobodnými občany (15 z 27). Zvolila však ideově nejbližší, nekomunistickou variantu s ODS (16 z 27).
Existuje však i druhý důvod, proč velké koalice vznikají, a máslo na hlavě mají malé pravicové strany, zejména TOP 09. Právě Kalouskova strana stála za zablokováním pravicové koalice v Plzni, Ústí nad Labem či Pardubicích. Všude zde si ODS stěžovala na nepřiměřené požadavky „topky“, případně tato strana spolupráci s ODS dopředu vyloučila. Podobá se tak trochu roli Unie svobody, která v roce 1998 svými přehnanými požadavky „dopomohla“ ke čtyřleté celostátní vládě velké koalice.
Existují samozřejmě jasné důvody, proč ODS před středopravou vládou preferuje spolupráci s ČSSD. Typickým příkladem je Praha, kde spolupráce s levicí přináší ODS post primátora, na rozdíl od koalice s TOP09, která by znamenala „pouze“ post prvního náměstka. V potaz je třeba brát i rozložení sil v radě, případné blokační menšiny a politický kontext jednotlivých měst. Každopádně nelze velké koalice, jak jsme si ukázali, šmahem odmítnout.