Ano, politika je boj o moc. I jako taková by však měla mít i svoje hranice v podobě řádné správy věcí veřejných. Věci veřejné, ač se tak nazývají, takovou roli rozhodně neplní.
Když Vít Bárta nastupoval do Věcí veřejných, byl úspěšných podnikatelem, s pověstí muže s ostrými lokty a tahem na branku. Vyžadoval jasné dodržování úkolů a praktické podřízení všeho vlastní osobě. S touto pověstí vstoupil do politiky a jal se podobné zásady prosazovat i zde. Věci veřejné podřídil své osobě, protože právě ona je její hlavou a de facto majitelem. Do politiky vtrhl jako uragán a zřejmě předpokládal, že s podobným důrazem a ctižádostí bude úspěšný i na půdě vlády a parlamentu. Zároveň do politiky vnesl něco ze své osobnosti, a to je bezmezný egoismus a potřeba naplňovat všechny svoje ambice. Zapomněl však na jedno slovo, které je pro politiku a správné fungování společnosti klíčové – schopnost kompromisu. Toho Vít Bárta a Věci veřejné nejsou schopny a dopady na politickou situaci můžeme sledovat právě v těchto dnech.
Věci veřejné svůj maximalistický styl vnesly do politiky již při koaličních vyjednáváních, kdy dlouhé týdny držely v šachu oba partnery se záměrem vytěžit maximum ze svých zájmů. Koaliční partnery držely dlouhou dobu v nejistotě, bez ohledu na potřebu co nejrychlejšího ustavení vlády. Podruhé svoji pravou tváří ukázaly na nedávné ideové konferenci, kde bez jakékoliv konzultace porušily koaliční smlouvu a odhlasovaly si, že nechtějí školné. Zároveň spojily schválení protikorupčního balíčku s dalším setrváním ve vládě a deklarovaly termíny, do kterých mají být zásadní reformy schváleny. Jako nejslabší politický partner.
Podnikatelská strana
V základu současných problémů vlády jistě leží dění na Státním fondu životního prostředí, nejmenší vládní strana jej však šikovně využila ve svůj prospěch a vrátila se ke svému obvyklému způsobu jednání – vydírání. Nejprve to byl požadavek odvolání policejního prezidenta Oldřicha Martinů, pak urychlený návrat premiéra z Bruselu, následně teatrální odchod z pondělního jednání. Vrcholem všeho pak bylo prohlášení po úterní schůzce u prezidenta, že trvají na odvolání prezidenta Martinů a schválení protikorupčního balíčku (který, mimochodem, jde také nad rámec koaliční smlouvy) spojí s hlasováním o důvěře.
Věci veřejné použily v uplynulých dnech svůj obvyklý trik – držení partnerů v nejistotě do maximální možné míry, šponování nervozity, stupňování požadavků. Zároveň však nenabízely žádný kompromis a naopak maximální využívaly role jazýčku na vahách. S jediným cílem – maximalizace vlastního zisku.
Věci veřejné vstoupily do politiky s podnikatelskou mentalitou. Nejen na poli idejí, kde prosazují to, co se momentálně hodí, ale i nulové ochotě ke konsensu. Současná (jak samy Věci veřejné uvádějí) podmíněná důvěra je dalším důkazem politického stylu Věci veřejných a dokazují, že mají minimální zájem na fungování vlády, na prosazení klíčových reforem, na stabilitě země. Jejich jediným cílem je totiž maximalizace vlastních zisků a nulová ochota ustoupit. Dnes se dohoda povedla, příště tomu tak být již nemusí.
